KAPITOLA 09 Návrh transformace z 1. poloviny roku 1992

9.1     Zásady transformace majetku

      Před tím, než se dostanu ke konkrétním závěrům, připomenu čtenáři několik faktů, které byly výchozím podkladem pro vypracování návrhů:

•    z projednávání návrhu ústavního zákona v roce 1991 ve Federálním shromáždění existuje celá řada dokladů, ze kterých jasně vyplývá, že ústav.zák.č.497/1991 Sb., měl v úmyslu převést majetek bezúplatně na občanská sdružení dětí a mládeže. Přímo se zde mluví o organizacích, které tady byly před rokem 1948 a které o majetek několikrát přišly, podobně i organizacích, které tady krátce (zhruba 2 roky) působily za Pražského jara,

•     materiál zpracovaný v únoru 1992 na MHPR ČR , ve kterém byl navržen postup a hlavní zásady transformace a pořadí občanských sdružení, která byla s majetkem ve hře. Tento materiál se týkal především majetku Správ účelových zařízení. Komise vlády ho nikdy neprojednala, neboť se již vznikající mafii nehodil do krámu,

•   v roce 1990 a v počátku roku 1991 se na poli občanské společnosti, v té době ještě státem legislativně nepřipravovaného procesu s majetkem bývalého SSM, utvořily nevládní instituce a o majetku zahájily konkrétní jednání (Kulaté stoly a Majetko-právní  unie). Tyto iniciativy měly nejen svoji představu, které organizace budou o konkrétní majetky ve hře, ale jednání probíhala již na základě seznamů těch majetků, o které organizace v předchozích obdobích přišly,

•   sami svazáci, přejmenovaní v lednu 1990 na Svaz mladých, “iniciovali“ vznik Kulatých stolů, samozřejmě s myšlenkou, že to budou oni, kdo bude celý proces řídit. A nejenom řídit, měli o tom určitě své představy, což se v průběhu dalších let potvrdilo. Jejich taktika však byla potlačena již v květnu 1990 vznikem Majetko-právní unie, která je v počátku procesu postavila na vedlejší kolej

•   na MHPR ČR byly soustředěny žádosti od subjektů, které měly požadavky na konkrétní majetky. Těchto žádostí bylo nepřeberné množství, takže vzniklo zhruba 600 variant na veškerý majetek. To pochopitelně situaci komplikovalo, neboť mezi žadateli byla celá řada subjektů, které s občanskými sdruženími přímo nesouvisela.

9.2  Návrh postupu transformace majetku bývalého SSM čj.: 516470/92

   Materiál z února 1992 (viz druhý odtrh odd.9.1) byl vypracován na základě vývoje v letech 1990-91 a obsahoval návrh postupu pro rozdělování majetku a jeho následný převod do vlastnictví mládežnických organizací, či jiné jeho transformační řešení.  O tomto materiálu jsem se již v předchozích kapitolách několikráte zmínil. Do Komise vlády byl ze strany MHPR ČR předán pod čj.: 516470/92 dne 6.2.1992 a obsahoval kritéria, podle kterých se bude rozdělování majetku posuzovat. Materiál byl vypracován jako metodický pokyn, podle kterého ministerstvo zpracuje návrh pro Komisy vlády. Předpokládalo se, že předtím bude navržené řešení konzultováno s MŠVT a představiteli mládežnických hnutí. Materiál byl předložen v tomto znění :

   Při zpracování návrhů na rozdělení majetku bývalého SSM bude postupováno podle těchto zásad:

 1. v první fázi budou řešeny oprávněné restituce na nemovitostech, které uplatnili fyzické osoby podle zvláštního zákona

 2. do druhého pořadí budou zahrnuty organizace, které vznikly v době první republiky, některé z nich již před 1.světovou válkou, patří sem Junák – svaz skautů a skautek, YMCA – asociace mladých křesťanských mužů, YWCA – asociace křesťanských mladých žen, ČTU – Česká tábornická unie a Woodcraft – liga lesní moudrosti. Tato občanská sdružení vytvořila v roce 1991 společnou organizaci s názvem Seskupení, jehož společným jmenovatelem byla skutečnost, že jednotlivé organizace tady existovaly již před 2. světovou válkou a některé z nich obnovily činnost za Pražského jara a byly znovu zakázány nezákonným politickým rozhodnutím

 3. do třetího pořadí se zařazují organizace, které byly založeny v r.1968 a působily v období Pražského jara, patří sem ČMR SKM – Českomoravská rada Svazu klubů mládeže, dále JUVENA a další, jejich činnost byla ukončena nezákonně politickým rozhodnutím v r.1971

 4. do čtvrté kategorie se zařazují nově vzniklé mládežnické organizace s celorepublikovou působností, které svým programem naplňují práci s dětmi a mládeží na základě demokratických principů, u výběru těchto organizací se předpokládá těsná spolupráce s MŠMT ČR

 5. do páté kategorie mohou být zařazeny organizace, které zde působily jako součást SSM nebo nově vznikly a jejich činnost je zaměřena výhradně na specializované obory, především obory vědecko technické

 6.  do šesté kategorie mohou být zařazeny organizace s určitou plošnou působností, které svým programem a svou náplní prokáží jejich smysl, výběr bude proveden ve  spolupráci s MŠMT ČR

 7.  dále bude vytvořen prostor pro administrativní nadstavby mládežnických organizací a bude rovněž přihlédnuto k možnostem mezinárodní spolupráce

 8.  požadavky subjektů, které nejsou občanskými sdruženími pracujícími s mládeží může být jejich požadavek uspokojen pouze mimořádně a to ve výjimečném případě, který bude zvlášť odpovědně posouzen v Komisi. Patří sem požadavky některých ministerstev, měst, obcí apod., jejichž potřeby jsou kryty z jiných rozpočtových kapitol

 9.  požadavky fyzických osob nebudou akceptovány

10. movitý majetek příslušný k nemovitosti bude po dohodě s nabyvatelem, pokud ho bude nabyvatel  akceptovat, součástí převodu

11. movitý majetek neakceptovatelný a ostatní nevázající se na příslušnou nemovitost bude vypořádán v rámci transformace příslušného podniku nebo hospodářského a účelového zařízení

12. nemovitý majetek, který je vysloveně komerčního charakteru, bude zařazen do skupiny prodejů, které se uskuteční na základě přísných výběrových řízení. Finanční výtěžek z prodejů bude veden na učtu zvláštního odboru MHPR ČR a to až do doby ukončení činnosti tohoto odboru. Potom bude převeden podle dalšího rozhodnutí vlády ČR. V 1.etapě jeho čerpání se uvažuje pokrýt náklady potřebné k obnově a udržení nemovitostí, které budou převedeny do majetku mládežnických organizací. Celá řada nemovitostí je v nevyhovujícím stavu

13. podniky bývalého SSM budou řešeny samostatně, jedná se o 5 podniků – CKM, RVZ-Seč, Mladá fronta, Stavocentrál a AGM Praha, předpokládá se jejich privatizace jako celku, případně metodou per partes s možností transformace některých nemovitostí podle zásad uvedených shora

14. Svazáci a Pionýři se na transformaci majetku podílet nebudou. Svazu mladých zůstala část majetku na nižších organizačních složkách a Pionýr o majetek nepřišel, naopak jeho majetek byl naddimenzován na členskou základnu, která se po listopadu podstatně zmenšila, neboť velká část této základny přešla do JUNÁKA

Pozn.: když jsme tento bod zařadili do návrhu transformace, vycházeli jsme ze stanoviska ministra Igora Němce, který oplýval svým oblíbeným bonmotem, že Svazáci a Pionýři nedostanou z majetku ani tužku.

   V této souvislosti stojí za zmínku, že v červnu 1992 přišel do Komise vlády s podobným námětem náměstek ministra MŠMT ČR Jan Bělohlávek, jeho materiál však postrádal potřebnou komplexnost a byl jakýmsi odvarem a určitým plagiátem materiálu ministerstva. Ministr Igor Němec tehdy prohlásil: „Konečně tady máme materiál, který nám tady chyběl. Ten už tady měl být dávno“, a významně se na mě zahleděl. Odpověděl jsem „ano, máte pravdu pane ministře“, a tiše dál jsem sledoval, jak se již v této době začíná transformace ubírat jiným směrem a blíží se začátek “nového myšlení s kabaretní pointou veškeré mládeže, která nedostane nic.“

9.3  1. etapa transformace – Správy účelových zařízení

   Jak již jsem napsal v předchozích kapitolách, spravovaly SÚZ rozhodující nemovitosti, se kterými se v 1. etapě uvažovalo s jejich převedením na konkrétní mládežnické organizace. K návrhu cílové transformace jsme na ministerstvu přistoupili ihned po ukončení první etapy prací, tj. po převedení svazáckých podniků a zařízení do působnosti ministerstva.

   V minulé kapitole je popsán legislativní proces, kterým byl materiál na MHPR ČR připraven a který byl předán k projednání a dalšímu řízení do Komise vlády. Protože tato Komise byla schopna jednat pouze o židlích a tužkách, jak jsem názorně uvedl v jedné z předchozích kapitol, samozřejmě tento materiál zesabotovala různými obstrukcemi, neoprávněnými připomínkami a dalšími uměle vymyšlenými požadavky. Materiál se projednával necelé dva měsíce. Na jednom jednání, kde byla přijata s delegací skautů a skautek Dagmar Burešová (popsáno v kap.VI, odst. 10), dala Komise velice blazeovaně najevo svůj postoj. Volně přeloženo „teď jsme právě skautům přiklepli jednu nemovitost a dejte nám už pokoj, stejně to bude jinak“. A také to jinak bylo.

   Vzhledem k tomu, že materiál obsahuje 25 stran, uvedu pouze jeho první stranu, která zahrnuje celkovou rekapitulaci :

Rekapitulace cílových transformací nemovitého majetku Správ účelových zařízení

*) v materiálu uveden chybný součet 566 825.

   Takto byla navržena 1.etapa transformace. Komise se obrazně řečeno zhroutila, protože téměř rok se její členové scházeli a každý tam pindal nesmysly a za nic nezodpovídal. A najednou bác, ranec, který měl několik set stránek a kdy každé rozhodnutí neslo s sebou určité osobní riziko. Jak z toho ven, naštěstí, že se blíží červen a s ním volby, ono to nějak dopadne a pak se uvidí. A taky, že se vidělo.

9.4    Několik poznámek k  transformaci  Správ  účelových  zařízení

K tabulce uvedené v předchozím oddílu je nutno uvést několik dalších informací, aby byla správně pochopena sama idea :

9.41 Organizace  Seskupení

   Z rekapitulace uvedené v odd. 9.3, vyplývá, že organizacím Seskupení bylo navrženo celkem 23 nemovitostí v celkové pořizovací hodnotě 66.228 tis.Kčs. Tyto organizace měly především zájem na turistických základnách, které byly vhodné pro činnost svých členů a oddílů. S ohledem na různé proklamace, se mohlo zdát, že je to málo. Nebylo to však konečné řešení. Na základě zkušeností ze západních států, převážně pak z USA, kde američtí skauti i organizace YMCA a YWCA provozují a vlastní exklusivní nemovitosti, navrhli zástupci Seskupení při jednání dne 4.6.1992 předsedovi vlády ČR Petru Pithartovi (jednání zmíněno v kap.VI v bodě 10), že by toto sdružení mělo zájem o hotel GLOBUS Praha, který byl dokončen v lednu 1992 jako investice CKM v hodnotě 196,0 mil.Kčs. Tento hotel by provozovala obchodní společnost založena Seskupením a jeho provoz by byl finančním zdrojem pro vlastní činnost jednotlivých organizací Seskupení. Tato myšlenka byla na jednání podpořena všemi zúčastněnými vyjma Vlastimila Bezděka, tehdy již na ministerstvu MHPR ČR na mou osobu dosazeného protektora. Na dokončení stavby váznul dluh ve výši 50,0 mil.Kčs, kdy pro dokončení stavby již nebyly dotace ze státního rozpočtu a CKM bylo nuceno zřídit v roce 1991 úvěr u Poštovní banky. Ta pochopitelně tlačila dlužníka a i jeho zakladatele MHPR ČR k úhradě dlužné částky, neboť úvěr byl sjednán na krátkodobý termín a hrozilo nebezpečí penalizace. Na jednání byl akceptován můj návrh na úhradu dluhu ze státní rezervy s tím, že bude ještě v roce 1992 převedeno za úhradu Rekreačně-vzdělávací zařízení Seč (RVZ Seč) do vlastnictví Komerční banky, která o toto zařízení projevila zájem již v roce 1991, a z  toho bude 50,0 mil.Kčs vráceno zpět do státní rezervy. Navíc Seskupení navrhlo, že by dluh postupně splácelo. Pochopitelně šlo o určitou ideu Seskupení, neboť k seriózním úvahám o splátkovém kalendáři a výši splátek, by bylo nutno vypracovat hodnověrné provozní a ekonomické podklady. 

   Kdyby tak došlo k realizaci těchto myšlenek a návrhů, byl by převeden do vlastnictví tzv. historických organizací, jak se jim v té době říkalo, majetek ve výši 262.228 tis Kčs, vyjádřeno v pořizovacích hodnotách, což by dostatečně reprezentovalo odčinění křivd, které na těchto organizacích způsobily předchozí totalitní režimy.

9.42 Českomoravská rada Svazu klubů mládeže

   Tato organizace vlastnila v létech 1968-70 poměrně rozsáhlý majetek, který obdobně jako majetek i jiných tehdejších organizací přešel nezákonně politickým rozhodnutím na SSM. Začátkem  února 1992 jsem se jako ministerský pracovník zúčastnil konference Klubů, která se konala v jednom z bývalých svazáckých zařízeních v Olomouci. Na konferenci bylo možné zřetelně pozorovat, jak se začíná obnovovat činnost Klubů a jak tato činnost kontinuálně navazuje na léta Pražského jara. Mimo desítek registrovaných klubů, jejichž činnost byla směrována  tematicky, nabízely Kluby prostor pro využívání volného času neorganizované mládeže. Proto bylo celkem logické, že pod tuto organizaci přejdou jednotlivá klubová zařízení, která jsou mimo jiné zaměřena i pro tuto činnost. V normální společnosti, kdy „stoprocentní“ organizovanost mládeže v jedné pseudomládežnické organizaci je očividným pomatením mysli, je normální, že jednotlivé organizace nabízejí svým členům různé možnosti ve využívání volného času a že je i normální, že i neorganizovaná mládež nebude tuto možnost postrádat.

   V etapě, která zahrnovala Správy účelových zařízení, bylo Klubům navrženo celkem 30 nemovitostí v pořizovací hodnotě 141.629 tis Kč, z toho bylo 20 klubových zařízení v pořizovací hodnotě 106.774 tis Kč. Tato klubová zařízení byly kamenné stavby, proto jejich pořizovací ceny byly ve srovnání s jinými zařízeními podstatně vyšší. Na tom nebylo nic divného.

   Autoři obchodních společností, kteří se současně pokládali za zachránce neorganizované mládeže a filozoficky obhajovali „veškerou mládež“, a v květnu 1992 byli ještě zakuklení, si protiřečili, když si za záminku pro vytvoření obchodních společností vzali mimo jiné právě ten fakt, že Kluby, které vytvářely prostor pro neorganizovanou mládež, jsou organizace, kde se bude krást, šmelit a kazit mládež. Naopak, že to budou oni jako novodobí podnikatelé z  řad bývalých pracovníků bývalé Lidové kontroly, kteří tuto mládež zachrání a povedou. Zda postaru nebo po novu, to nikde neprezentovali. Ale, že to bude „dobrej rejž“, to věděli zcela přesně. Alespoň si to mysleli. A protože seděli nejen na MSK ČR, ale i v Komisi, proto se Komise vlády nemohla dohodnout.

   Proti klubům nahrávala v 1.polovině roku 1992 i skutečnost, že Kluby mládeže se nedohodly s MŠMT ČR ve věci vyúčtování dotací za rok 1991, které jednotlivým organizacím ministerstvo poskytovalo. Podle mého názoru se v tomto sporu Kluby nedokázaly obhájit, což jim určitě uškodilo a tento černý stín se s nimi přehoupl i do období, kdy se v majetku začal v letech 1994-95 angažovat Fond (FDM) a kdy byla snaha, alespoň částečně,  napravit chyby a omyly Němcových našeptavačů. V souvislosti s tímto vyúčtováním, respektive s jeho pozdním předložením, je nutno upozornit ještě na jednu skutečnost, která může na jedné straně nahrát Klubům, ale na druhé straně je může oprávněně kritizovat. Kluby v roce 1991 předběhly dobu a propadly určité iluzi, že ústavní zákon jim dává jakýsi prostor pro přípravu svých budoucích plánů a zaangažovaly se do managamentů některých Správ účelových zařízení a svými finančními prostředky jim přispěly na krytí ztrát, které v roce 1991 tyto Správy vykázaly. Celková ztráta v hospodaření SÚZ-ů v roce 1991 činila 11,0 mil Kčs. K této ztrátě se nehlásilo žádné ministerstvo, ani žádný orgán státní správy a vlastní ztráta se promítla do dluhů každého příslušného SÚZ-u. Někteří zmocněnci vlády  se obrátili na FMF, tam ovšem neuspěli  a to nejenom ve věci získání potřebných financí, ale nedostali ani pokyn, jak v dané situaci postupovat. Bylo jim řečeno „musíte si poradit, jak sami uznáte“. A tak si někteří poradili tak, že přijali finanční nabídku Klubů. Podle mého zhodnocení to bylo řešení velice nestandardní a na nově vzniklém ministerském odboru jsme se s tím museli v 1.čtvrl.1992 nějak vypořádat, neboť tyto finanční záplaty ovlivňovaly nejen vlastní financování, ale i některé organizační záležitosti. Vlastní zhodnocení této, podle mě nešťastné, zangažovanosti ponechám samotným Klubům. 

9.43 Cílové transformace pro nadstavbové využití

   Při zpracování transformačních návrhů se rovněž vycházelo z  posouzení  potřeb na prostory administrativní a provozní, které by využívaly vyšší orgány těch organizací, které takové orgány potřebují pro zajišťování svých činností při jejich republikovém, případně víceplošném působení. U navržených objektů se ve  fázi   návrhu  neřešilo  konkrétní vlastnictví, uvažovaly se určité alternativní možnosti a o definitivním řešení jsme předpokládali rozhodnout v průběhu 2.pololetí 1992.

   Pro tyto účely bylo navrženo celkem 7 nemovitostí o pořizovací hodnotě 88.533 tis Kč, a to :

•   - objekt Krajinská 42, české Budějovice
•   - objekt Nad Týncem  38, Plzeň
•   - objekt Důlce 74, Ústí nad Labem
•   - objekt Štolbova 2565, Pardubice
•   - objekt Horní 3118, Havlíčkův Brod
•   - objekt tř. 17.listopadu 43, Olomouc
•   - objekt Česká 11, Brno

   Snahou bylo zajistit vhodnou budovu v každém kraji (z hlediska tehdejšího správního uspořádání). Pokud se  jednalo o hlavní město Prahu, byly pro tyto účely ve hře dvě budovy na Senovážném nám. (tehdy nám.Gorkého). Ty ovšem nebyly v majetku bývalého SSM, přestože je za totality využíval Ústřední výbor SSM a Pražská a Středočeská SÚZ.  Vyjasnění vlastnických vztahů jsem  řešil již v roce 1991 jako zmocněnec federální vlády. Diskuze o těchto budovách byly složité a věc nebyla uzavřena ani v době, kdy už jsem byl ředitelem FDM. Dnes jsou tam kanceláře různých podnikatelských subjektů. Kdo a jak z toho profitoval mně není známo. Někdo to ale jistě ví a zná.

   V roce 1992 se rýsovala výhledově možná spolupráce s organizacemi v zahraničí a pro tyto účely byly v návrhu transformace vyčleněny budovy vhodné pro tzv. síť mládežnických zařízení pro jejich mezinárodní využití. Do této sítě bylo navrženo  6 nemovitostí o pořizovací hodnotě 33.980 tis Kč, a to :

•   - turistická základna čp. 136, Loučná u Chomutova
•   - turistická základna čp. 205, Sloup v Čechách u České Lípy
•   - turistická základna Háj u Svitav
•   - turistická základna Bělský Les, Plzeňská 559, Ostrava-Zábřeh
•   - turistická základna Štítary na Vranovské přehradě v okrese Znojmo
•   - turistická základna Češkovice u Blanska

   Rovněž ani zde nebylo navrženo konkrétní vlastnictví a jeho určení se předpokládalo řešit obdobně jako u administrativně-provozních objektů

9.5  Závěr k návrhům transformace Správ účelových zařízení

   V oddíle 9.4 jsem se poněkud víc věnoval některým detailům a to proto, aby čtenář lépe pochopil, kam byl zaměřen cíl transformačních návrhů a které hlavní skupiny byly v té první linii. Návrh uvedený v rekapitulaci pak dokresluje, které další subjekty byly zařazeny do hry o nemovitosti. Zde byl respektován názor MŠMT  ČR, organizace Seskupení, sdružení Rady mládeže Čech a Moravy a poradního sboru. Já osobně jsem považoval návrh za přijatelné řešení, kde byly zohledněny i určité kompromisy, ke kterým bylo nutno v každém případě přistoupit. Co ale bylo důležité je, že tyto návrhy, i ty kompromisní, byly učiněny na úrovni těch, kterých se to týkalo, tj. samotných mládežnických organizací a  jejich orgánů pověřených k jednání a dále instituce tak nezpochybnitelné, jakým bylo samotné ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. To je diametrálně na jiné úrovni, než pozdější rozhodnutí samozvaných úředníků s pochybnou minulostí, kteří tak učinili o své vlastní vůli s hochštaplerským  odůvodněním, že vše je děláno pro veškerou mládež, avšak, a to nikde neprezentovali,  bez této mládeže, neboť pro své neprůhledné plány ji k tomu nemohli potřebovat. Nejsmutnější na celé věci je však to, že tyto jejich nekalé plány byly kryty takovými osobnostmi, jakými v té době byli Václav Klaus, Igor Němec a Karel Dyba.

   V tomto závěru bych přidal ještě jednu pikantní historku. V Hradci nad Moravicí, což je obec zhruba 6 km od Opavy, byl ještě za komunistické totality postaven tří nebo čtyřhvězdičkový hotel BELARIA. V majetku SmSÚZ Ostrava byl evidován k 31.12.1991 v této pořizovací ceně :

  - celková pořizovací hodnota                                     tis.Kčs            53.049

     z toho :

     - hodnota nemovitosti                                                                   47.033

     - hodnota základních prostředků                                                    3.020

     - hodnota PPS (prostředky postupné spotřeby)                                2.455

     - ostatní                                                                                              541

   Na tento hotel bylo na MHPR ČR evidováno v rámci požadavků pět žádostí, z toho jedna byla konkretizována jako koupě. V transformačním návrhu se uvažovalo s aukcí s tím, že byl předpoklad vylicitovat cenu mezi 80 - 90 mil.Kčs. Věc se s jakousi definitivní platností uzavřela až v tomto století, kdy likvidátor FDM Pavel Žák, všeobecně známý jako podvodný spoluhráč dalších expertů a vykuků Petra Kučery (na konci devadesátých let předseda výboru FDM, později dokonce člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání) a Radima Turka (poslanec dolní sněmovny Parlamentu do roku 2006), zašmelil tuto nemovitost  za pakatel ve výši 4,5 mil.Kč (cena uvedena podle zpravodajství NOVA z 28.12.2010; skutečnost byla o poznání jiná, nemovitost byla prodána za 24,0 mil.Kč, ale od částky bylo odečteno zhodnocení objektu, které do něho předtím vložil kupující; tedy vlk se nažral a koza zůstala celá). Kolik milionů zůstalo za nehty různých podvodníků a gaunerů se neví, a to ani v tomto konkrétním případě, ani v případech dalších. Po několika letech soudního řízení bylo s tímto hochštaplerem uzavřeno soudní líčení  a za zpronevěru státních peněz v částce odhadované ve výši téměř 220 mil.Kč, o které okradl stát za nezákonný prodej 36 budov a pozemků, obdržel Pavel Žák podmínečný trest na tři roky. Obyčejní břídilové, kteří ukradnou několik desítek tisíc, putují za mříže naostro. Soud první instance však tento „zcela výjimečný trest“ zdůvodnil tím, že Pavel Žák je osobou dosud netrestanou a že částka 220 mil.Kč je pouhý pakatel. A tak  bylo „učiněno spravedlnosti za dost“. V prosinci 2010 se soudní moc polepšila a  odvolací soud změnil tuto podmínku za trest nepodmínečný. I tak to ale zůstává nadále v poloze absurdní komedie, bez ohledu na to, že byla uzavřena pouze konkrétní kauza a soudní řízení by mělo pokračovat.  Ono totiž mělo v soudní síni sedět těch zlodějů podstatně víc. Jenže každý něco ví na toho druhého, ten zase na někoho jiného a ten jiný zas na toho prvního a nakonec v tom lítá tolik podvodníků pod vedením neprůstřelných kmotrů, že se v tom nikdo nevyzná. A tak odsoudíme na oko malou rybu, Pavel Žák určitě nepatří mezi kmotry, nějak se s ní ovšem musíme vyrovnat, např. tím, že jí umožníme postavit vilu z peněz, o kterých nikdo neví, protože podobně jsme si ty vily pořídili i my, a jedeme dál kolem skal bílých.

   Jednoho lednového dne v roce 1995 jsem seděl ve své kanceláři v Olomouci a na dveře mé kanceláře zaklepal sekretář předsedy výboru FDM, jehož kancelář sousedila s mou a říká mi, že jsou tady dva pánové, kteří by se mnou chtěli mluvit, ale že jejich návštěva nebyla předem hlášena, zda je tedy přijmu. Přijal jsem je. Do kanceláře vstoupili dva asi tak čtyřicátníci a představili se jako zástupci nějaké soukromé firmy. Na moji otázku oč jde, odpověděli, že mají své informace, že Fond bude prodávat hotel BELARIA. Odpověděl jsem, že jejich informace je správná. Skutečně výbor věc projednal a ta s příslušným materiálem již byla předána do vlády ČR k jejímu schválení. Došlo k debatě o ceně. Řekl jsem jim, že cena bude posuzována podle jednotlivých nabídek. Pokud mají zájem, mohou se přihlásit do výběrového řízení, které bude vyhlášeno ihned, jakmile prodej schválí vláda ČR. Předpoklad je, že jednotlivé cenové nabídky se budou pohybovat zhruba na dvojnásobku hodnoty evidované k 31.12.1991. Překvapili mě tím, že mi zcela suverénně a s jistou dávkou ironie řekli, že víc jak 80,0 mil.Kč nikdo nenabídne. Ve své mysli mně varovně projelo , co všechno ti hoši nevědí. A najednou mě zcela knokautovali  nabídkou : „Pane řediteli, když zařídíte, abychom ten hotel dostali za 80,0 mil.Kč  (slovy: osmdesát milionů), zařídíme Vám provizi ve výši 8,0 mil.Kč (slovy: osm milionů)“. Nebyl jsem na takovou nabídku připraven.