KAPITOLA 05 Orgány, komise, organizace, jednotlivci – část 1
5.1 Organizační struktury v rámci Federace a České republiky
N á z e v 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996
(značkou x vyznačeno období činnosti)
a) federální orgány:
01 Federální ministerstvo …xxxxxxxxxxxxxxxx
Financí (FMF)
02 Federální ministerstvo ……..xxxxxxxxxx
kontroly (FMK)
03 Zmocněnci vlády ČSFR xxxxxxx
b) republikové orgány :
04 Ministerstvo státní …..xxxxxxxxxxxx
kontroly MSK ČR)
05 Min.pro hosp.politiku a ………..xxxxxxxxxxxxxxxxxx……………....
rozvoj ČR (MHMP ČR)
06 Min. školství, mládeže a xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
tělových. (MŠMT ČR)
07 Fond dětí a mládeže (FDM) xxxxxxxxxxxxxxxxxx
c) komise:
08 Komise místopř.vlády xxxxxxxxx
ČSFR Jozefa Mikloška
09 Parlamentní komise pro xxxxxxxxxxxxxxxxx
mládež
10 Komise vlády České xxxxxxx
republiky
11 Zvláštní komise MHPR ČR xxxxxxx
d) mládežnická organizace SSM
12 Socialistický svaz mládeže xxxxxxxxxxxxxx……………....?????????????
(Svaz mladých)
13 Podniky, hospodářská a xxxxxxxxxxxxxxxxx
účelová zařízení SSM
e) mládežnické organizace po listopadu 1989 a jejich iniciativy:
14 Mládežnické organizace xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
obnovené a nově vzniklé
15 Majetko-právní unie …xxxxx..
mládežnických organizací
16 Poradní sbor Komise vlády …xxxx
f) ostatní:
17 Obchodní společnosti na ..….xxxxxxxxxxxxxxxxxxx
majetku SSM
Vysvětlivky k tabulce (grafu) :
xxxxxxxxx období, ve kterém organizace aktivně působila v majetku
………….. existence organizace jako subjektu, ale bez působení v majetku nebo období
přípravné či likvidační
????????? období, kdy organizace existovala pouze formálně
5.2 Náplň a odpovědnost jednotlivých institucí, hlavní aktéři
V předchozím schématu je zahrnuta významná část struktur působících v procesu hned po listopadu 1989, následně pak v období platnosti vlastního ústavního zákona a to až do konce roku 1996. Po tomto roce celá řada institucí pokračovala ve své činnosti, ale to už se blížilo období „velkého třesku“, kdy začala v majetku a jeho transformaci konečná devastace. Tímto obdobím se již nebudu v této publikaci blížeji zabývat, v závěru uvedu pouze některá fakta, která podpoří moje tvrzení a názory na celý proces.
Mám-li se zabývat náplní a odpovědností jednotlivých institucí, nemohu se vyhnout jménům hlavních aktérů a dalších osob, které se majetkem SSM zabývali. V cause majetku každé jméno hraje svoji roli, ať důležitou nebo méně důležitou, ať pozitivní nebo méně pozitivní nebo dokonce zápornou. V každém případě těch lidí nebylo málo. Celá řada lidí měla svou představu o způsobu transformace, málo však o zákonných normách. Legislativu si většinou přizpůsobovala podle vlastního vidění věci, možná někteří pošilhávali po majetku z hlediska svého prospěchu a to nejen ve vztahu k vlastnímu majetku, ale i z důvodu politických výhod a možnosti dalšího zviditelňování své osoby. Od let 1990–96 uplynulo mnoho vody, mnoho lidí zapadlo do neznáma, někteří již nejsou mezi živými. Není na škodu si tato jména připomenout a nechat je vyplout na povrch. Alespoň tak jejich jistota, že se o nich již neví, je pryč. A je docela možné, že okolí ani o jejich angažování v majetku SSM nevědělo. To, že se na ně zapomnělo, již neplatí a oni už nejsou jen tak za bukem.
Nehodlám jednotlivá jména vyloženě nálepkovat, nechci nikomu podsouvat jeho úmysly. Je však jisté, že každý, kdo s majetkem SSM po listopadu 1989 pracoval, měl k tomu svůj osobní důvod, o transformaci měl své představy a jistě musel uvažovat o nějakém konkrétním cíli. Proto si musí sám čtenář udělat vlastní názor na jednotlivce, jak to asi kdo myslel a co na koho hrál. Již v předmluvě jsem uvedl, že koncem roku 1991 se začaly na majetku vymezovat dvě skupiny lidí, jejichž představy a činy postupně narostly až do otevřených sporů. Objektivně je však nutno uvést, že skupiny nelze zaměňovat institucemi, neboť ani v jednotlivých institucích nebyly názory zcela jednotné, takže každého jednotlivce nelze hodnotit podle toho, kde pracoval, ale jak pracoval a jak se choval.
Bohužel nebo bohudík se nemohu vyhnout kritice postojů a jednání těch lidí, kteří jsou odpovědni za změnu pravidel, tudíž i za nový výkop a posléze za průběh celého utkání, které skončilo fiaskem a prohrou občanských sdružení, prohrou, kdy zvítězili novodobí šmelináři, tuneláři a zlodějové. Je určitě bez diskuze, že o zkáze rozhodly špičky a ty nesou plnou odpovědnost. Nelze ovšem pominout fakt, že těmto špičkám to někdo nakukal a obratně jim to vnutil. Byla to falešná teorie o tzv. veškeré mládeži. Zcela určitě musí nést i tito hráči příslušný díl odpovědnosti. Touto škodlivou filozofií „veškeré mládeže“ se budu zabývat v dalších kapitolách. Nyní se pokusím o analýzu jednotlivých institucí. Všechna jména, která příslušnou instituci representují, uvedu v tomto rozboru s akademickými tituly. Oproti jejich předchozímu vynechávání tím sleduji myšlenku, aby si čtenář mohl udělat i svoji představu o předpokládané intelektuální úrovni každého aktéra.
Někteří lidé pracovali souběžně ve více institucích nebo přešli plynule z jedné instituce do druhé v rámci organizačních změn. Jejich charakteristiku uvedu u instituce, u které se vyskytují poprvé a v další instituci bude jméno uvedeno ve formě nakloněného písma s hvězdičkou (xy *). Jde o snahu zhodnocení charakteru příslušného člověka v komplexním pohledu na jeho angažmá.
5.3 a) Federální orgány
01. Federální ministerstvo financí (FMF) :
Tento orgán státní správy je odpovědný za správu majetku ve vlastnictví státu, pokud není jmenován konkrétní správce. FMF jmenoval zmocněnce vlády ČSFR, ale jinak se o majetek SSM nijak zvlášť nepostaral. Určitým taktickým způsobem se snažil přenést odpovědnost na Komisi místopředsedy vlády ČSFR. Po vydání usnes.vlády ČSFR č.430/1991 zajišťovalo FMF převod majetku z Federace do republik. Tuto agendu ponechalo prakticky na zmocněncích a samo se angažovalo pouze v několika mimořádných případech, kdy zmocněnci víceméně taktizovali, za podpory MSK ČR, ve svůj prospěch. Dále ztroskotala snaha o vydání majetku RKC SM a StSÚZ, kde bez orgánu činných v trestním řízení to nebylo možné. Věc později vyčpěla do prázdna.
Odpovědní funkcionáři za FMF:
Prof. Ing. Václav Klaus, CSc.
ministr FMF po listopadu 1989 a ve volebním období 1990-92, po volbách v roce 1992 se stal předsedou české vlády. Jako docent byl habilitován na Universitě Karlově v roce 1991, profesorem pro obor finance jmenován za ministrování Ing. Ivana Pilipa (MŠMT ČR). Není jistě bez zajímavosti, že ho profesorem navrhl muž, který mu ze začátku vlezl do zadní části těla, a to když zfúzovala Křesťansko demokratická strana (KDS) se stranou Občanských demokratů a Pilip se stal místopředsedou strany. Když z té zadní části těla vylezl, tak mu společně s Janem Rumlem vrazili v roce 1997 za tzv. sarajevského atentátu nůž do zad. Klausovi jsou věnovány kapitoly I a II a jeho přístup k majetku dostatečně ohodnocen. Je nesporné, že Klaus patří do skupiny politiků, kteří se v politice angažují od listopadu 1989 až po dnešní dny, kdy píši tuto historii. Značná část obyvatelstva, více než 50 %, z toho především lidé intelektuálně zaměření ho považují za politika, který v cizině škodí zájmům republiky, než aby jako její representant pokračoval v odkazu Václava Havla. Navíc sám sebe při státních návštěvách vystavuje do značné míry jistému posměchu předních politických lídrů. Podobně jako existují v lidském společenství různé druhy názorových proudů, jako jsou např. demokraté, autokraté, byrokraté, plutokraté a pod, založil profesor Klaus svůj proud pod názvem “pérakraté“.
Ing. Jan Klak
ministr FMF ve volebním období 1992-96, jeho činnost byla ukončena rozpadem Federace. Do procesu s majetkem ve své funkci prakticky nezasahoval, neboť v době, kdy zastával funkci ministra, se věc řešila již na úrovni republik
Ing. Jaroslav Jurečka, CSc.
náměstek ministra FMF, na něho přenesl Václav Klaus veškerou odpovědnost ministerstva za majetek SSM. Jeho postoje lze hodnotit kladně, nejenom, že se účastnil různých choulostivých jednání na různých mítincích včetně televizních diskuzí, ale osobně řešil spory se zmocněnci při převádění majetku z Federace do České republiky.
Ing. Lubomír Hejl
ředitel odboru, který byl na FMF pověřen administrativní agendou transformace majetku SSM.
JUDr. Marie Hamplová
pracovnice odboru na FMF, která společně s ředitelem zajišťovala agendu ministerstva a v roce 1992 převedení této agendy do kompetence republik.
02. Federální ministerstvo kontroly (FMK) :
Toto ministerstvo mělo dohlížet na čistotu právních předpisů vydávaných vládou ČSFR, kontrolovat práci zmocněnců vlády ČSFR a kontrolovat postup při vydávání majetku od orgánů a organizací SM do vlastnictví státu a to jak po věcné stránce, tak i co do jeho úplnosti. Později k těmto povinnostem přibyla i účast při předávání majetku z Federace do České republiky.
Odpovědní funkcionáři za FMK:
Ing. Květoslava Kořínková, CSc.
ministryně FMK po listopadu 1989 a ve volebním období 1990-92 a ve volebním období 1992-96 až do 30.9.1992, kdy bylo FMK zrušeno a nahrazeno Nejvyšším kontrolním úřadem. V majetku SSM se angažovala ze všech ministrů obou vlád, federativní a české, nejaktivněji a patřila mezi lidi, kteří měli o majetku nejpodrobnější informace
Čestmír Čejka
náměstek ministryně FMK, muž, který byl v padesátých letech internován. Přes tohoto náměstka byly řešeny pouze některé konkrétní případy, veškerou agendu si hlídala osobně ministryně FMK .
Ing. Zdeněk Řehák
ředitel odboru, který zajišťoval dohled nad transformací. Jeho pracovníci se angažovali přímo v jednotlivých orgánech a organizacích SM. Pro zmocněnce představovali profesionální pomoc při plnění jejich úkolů. Při svém působení na jednotlivých institucích spolupracovali s kontrolními orgány Finančních úřadů, sestavovali písemné závěrečné zprávy z prověrek plnění ústavního zákona a hodnotili úroveň příslušných zmocněnců. Byli metodickými poradci zmocněncům vlády ČSFR. Osobně jsem se setkal se třemi pracovníky tohoto odboru jako zmocněnec na FKC SM a dále při předávání majetku v 1.čtvrtl.1992 od zmocněnců na MHPR ČR. Osobně kontrolovali výkazy a účetní rozvahy k 31.12.1991, ze kterých pak byla za jejich účasti sestavena tabulka o finančním přehledu celého majetku (viz tab. V odd.2.4 kap.II). Lze tudíž tuto tabulku považovat za objektivní vyčíslení majetku. Spolupráce s těmito pracovníky FMK byla velmi dobrá :
Ing. Vlastimil Birčák (podle Martina Mejstříka byl svázán se svazáckými strukturami)
Ing. Jozef Bak
Jaroslav Pecivál
03. Zmocněnci vlády ČSFR :
Zmocněnci byli jmenování v rámci Federace z úrovně FMF samostatným jmenovacím dekretem, který za ministerstvo podepisoval náměstek Jaroslav Jurečka. Jejich povinnosti byly stanoveny v usnes.vlády ČSFR č.902/1990 v bodě I/4 přílohy v tomto rozsahu :
a) zajistit převzetí veškerého majetku podniků, hospodářských a účelových zařízení po provedení inventarizace všech hospodářských prostředků;
b) bezodkladně oznámit změnu vlastnictví peněžnímu ústavu, u něhož jsou vedeny účty organizace a změnu osob oprávněnou disponovat s peněžními prostředky, dále změnu ohlásit příslušnému útvaru pojišťovny;
c) oznámit změnu Statistickému úřadu příslušné republiky;
d) zajistit změnu zápisu v podnikovém rejstříku;
e) zajistit provedení zápisu v evidenci nemovitosti na stát – ČSFR u příslušného střediska geodézie;
f) zabezpečit stavebně technickou dokumentaci a majetkově právní dokumentaci převzatých staveb a pozemků;
g) zajistit právní dokumentaci k pohledávkám a majetkovým právům;
h) zajistit stav arbitrážních, soudních a jiných sporů vedených organizací;
i) provést potřebná opatření v pracovněprávních věcech;
j) zabezpečit pokračování činnosti podniku, hospodářského nebo účelového zařízení.
Ústav státu a práva AV ČR (viz odd.3.3 kap.III) vyhodnotil odpovědnost zmocněnců takto :
1. Zmocněnci nejsou zákonní funkcionáři, nýbrž osoby pověřené v rámci prováděcí kompetence dané vládě podle § 4, resp. § 3 zákona (ústav.zák.č.497/1990 Sb). Za svou činnost odpovídají jednak vládě (státu), jednak osobám třetím. Zmocněnci jsou veřejní činitelé. Jejich odpovědnost vůči vládě není nikde v zákoně upravena a vláda ji ve smyslu § 4, resp. § 3 zákona upravit nemůže (a ani tak neučinila). Zmocněnci tedy nemají žádnou specifickou právní odpovědnost, nýbrž odpovídají podle obecných ustanovení o odpovědnosti.
2. To znamená, že odpovídají :
a) administrativně tím, že mohou být ze své funkce odvoláni, neodpovídají však disciplinárně, a to ani tehdy, jestliže ve svém zaměstnání nějakému disciplinárnímu (kárnému) řádu podléhají; zmocněnci jsou ustanoveni ad personam, a to i tehdy, jsou-li třeba správními úředníky, apod.
b) občanskoprávně, způsobí-li státu škodu, kterou lze kvalifikovat podle § 420 odst.1 obč.zák.,
c) trestněprávně, splňuje-li jejich chování skutkovou podstatu trestného činu, zejména např. zneužití pravomoci veřejného činitele.
Zmocněnci byli jmenováni do každé svazácké organizace a na každý svazácký orgán. Celkem tak vytvořili aparát o počtu 20 lidí :
Jiří Nestával Federální koordinační centrum Svazu mladých
Martin Mejstřík dtto
Ing. Vlastimil Pobořil dtto
Ing. Nina Šuškevičová * Republikové koordinační centrum Svazu mladých
Petr Knotek * Pražská správa účelových zařízení (PrSÚZ)
Ing. Pavel Bareš * Středočeská správa účelových zařízení (StSÚZ)
JUDr. Jana Korešová * Jihočeská správa účelových zařízení (JčSÚZ)
Karel Touschek * Západočeská správa účelových zařízení (ZčSÚZ)
Ladislav Zedník * Severočeská správa účelových zařízení (SčSÚZ)
Ing. Zdeněk Petrák *Východočeská správa účelových zařízení (VčSÚZ)
Miloslava Zotyková * Severomoravská správa účelových zařízení (SmSÚZ)
Miroslav Kratochvíl * Jihomoravská správa účelových zařízení (JmSÚZ)
Ing. arch. Miloslav Steiner Cestovní kancelář mládeže (CKM)
Ing. Stanislav Plíšek Rekreačně-vzdělávací zařízení Seč (RVZ Seč)
Ing. J. Krátký Mladá Fronta (MF)
Ing. Jiří Petřík Stavocentrál Praha (STC Pha)
Ing. Zdeněk Matula Agentura mládeže (AGM)
Ing. J. Němec M – ART (M-ART)
Ing. Marcela Sadilová Dům dětí – Hrad (DD-Hrad)
Ing. Ludmila Klofová Zenitcentrum (ZTC)
Organizace označené *) spadaly do kompetence MSK ČR.
Úroveň zmocněnců hodnotilo FMK, osobně jsem se s nimi pracovně setkal v 1.čtvrtl.1992 při podepisování předávacích protokolů, když jsme přebírali podniky, hospodářská a účelová zařízení do působnosti ministerstva (MHPR ČR). Jejich úroveň bych hodnotil ve třech kategoriích. První skupinu tvořili ti, kteří svůj úkol zvládli profesionálně, mezi ty bych řadil Janu Korešovou, Miloslavu Zotykovou, J. Krátkého, Jiřího Petříka. Bez potíží předala DD-Hrad i Marcela Sadilová. Do druhé skupiny pak patří ti, kteří tak trochu zmatkovali a podlehli situaci, kdy organizace hospodařily v červených číslech a funkce zmocněnce tím byla ovlivněna, sem patří Ladislav Zedník, Miroslav Kratochvíl. Stanislav Plíšek, Zdeněk Matula. Třetí skupina byli vyložení potížisté, kde vynikli Zdeněk Petrák a Miloslav Steiner a částečně i Karel Touschek. Samostatnou kapitolu tvořila Ludmila Klofová, se kterou jsem ovšem nebyl v pracovním styku, protože ZTC bylo dáno do likvidace na konci roku 1991 z úrovně Federace a likvidátorem jmenována Alena Tachovská. Ludmila Klofová byla známa jako iniciativní zmocněnkyně, avšak na výsledcích její práce se to moc neprojevilo. Platí pravidlo, že iniciativa musí být provázena rozumem, jinak se dílo může zvrhnout. Dá se to definovat ale i jinak. K dámě však nutno chovati se gentlemantně.
Pokud se jedná o první tři jména, protože je tam i moje osoba, tak aby nedošlo k podjatosti, uveřejňuji hodnocení podle pracovníků FMK, které jsem podepsal v protokole dne 29.5.1991 :
Zmocněnci Martin Mejstřík a Jiří Nestával nastoupili poprvé na objekt FKC SM dne 16.1.1991. Činnost zmocněnců vykonávali při svém zaměstnání. Z tohoto důvodu se na objektu vyskytovali pouze sporadicky. První zprávu od zmocněnců obdržela kontrolní skupina FMK dne 31.1.1991. Ze zprávy vyplynulo, že rozhodující úkoly při přebírání majetku nebyly plněny. Střetnutí zmocněnců s kontrolní skupinou se uskutečnilo až 11.2.1991 a trvalo cca 15 minut, údajně pro jejich další zaneprázdnění. Vzhledem k nedostatečnému zájmu zmocněnců o plnění povinností a vzhledem ke skutečnosti, že pro práci tohoto druhu nemají nezbytné odborné předpoklady, navrhoval vedoucí kontrolní skupiny jejich urychlenou výměnu. Na zásah náměstka ministryně FMK byl na FKC SM dne 11.3.1991 jmenován další zmocněnec Ing. Vlastimil Pobořil, který rovněž vykonával činnost při svém zaměstnání. Na základě dohody s ním bylo dne 19.3.1991 na FKC SM svoláno jednání za účasti Johna Boka-člen komise pro přebírání majetku SSM, zmocněnců, pracovníků FMK, finančního úřadu a pracovníků FKC SM. Ke zlepšení stavu byly pro zainteresované strany stanoveny konkrétní úkoly a termíny jejich plnění. Úkoly byly zabezpečovány průběžně, v některých případech však ze strany FKC SM se značným skluzem. Inventarizace ZP a PPS byla ukončena dne 29.3.1991. Vzájemné odsouhlasení činnosti pak bylo mezi zmocněncem Ing. Vlastimilem Pobořilem, kontrolní skupinou FMK a pracovnicemi Finančního úřadu pro hl.m.Prahu provedeno dne 29.5.1991. (pozn: mezitím zmocněnci Martin Mejstřík a Jiří Nestával sami na funkci rezignovali). Zmocněnec smluvně převzal základní prostředky organizace a smlouvou o hmotné odpovědnosti zajistil správu majetku prostřednictvím organizace AGM.
Zvláštní postavení měli zmocněnci Nina Šuškečivová na RKC SM a Pavel Bareš na StSÚZ. Jiří Raška, šéf RKC SM a poslanec ČNR za KSĆ (KSČM) naprosto zesabotoval ústav.zák.č.497/ /1990 a pro zmocněnkyni nevytvořil základní podmínky a pracovníci MSK ČR k chování svazáků jenom přihlíželi. Pro obhajobu Igora Němce nutno podotknout, že v té době nebyl ještě ministrem. StSÚZ byla v srpnu 1990 zlikvidována v rozporu se zákon.opatř.177/1990 Sb., a federální ministerstva k tomu z nepochopitelných důvodů jenom přihlížela.
5.4 b) Republikové orgány
04. Ministerstvo státní kontroly České republiky (MSK ČR):
Ministerstvo státní kontroly ČR mělo podobnou funkci jako FMK, avšak jeho kompetence a povinnosti se týkaly pouze majetku vedeného v České republice. Pracovníci ministerstva svoji práci bez jakéhokoliv odůvodnění ukončili v dubnu 1991. Přerušili spolupráci se zmocněnci vlády a naprosto ignorovali převedení majetku ve vlastnictví republiky na MHPR ČR v březnu 1992 (majetek označený v předešlém odst.*). Majetek účelových zařízení byl předchozím režimem dotován desítkami milionů. V roce 1991 zůstal bez dotací a postupně tak začalo docházet k jeho devastaci. Zmocněnci byli v této situaci naprosto bezmocní a byli proti své vůli nuceni sáhnout k právem kritizovaným improvizacím. V tomto případě padá vina nejen na MSK ČR, ale především na FMF. Pracovníci MSK ČR se začali causou aktivně zabývat znovu od druhé poloviny roku 1991 v souvislosti se vznikem Komise vlády ČR. Tam však již začaly působit jiné zájmy. Rok na to zvrátili původně zamýšlenou koncepci a spolu s MHPR ČR vnutili vládě ČR převedení majetku do obchodních společností. Na první pohled se mělo zdát, především lidem neznalých problematikou, že šlo o objektivní a majetkově správné konzervativní řešení, ve skutečnosti však šlo o sabotáž ústavního zákona.
Odpovědní zástupci za MSK ČR:
RNDr Igor Němec
ministr MSK ČR od května 1991 a ve volebním období 1992-96 až do 30.6.1993, kdy bylo ministerstvo zrušeno a jeho kompetence přešly na NKÚ. Po zrušení ministerstva byl ministrem ber portfeje a vedl Václavu Klausovi Úřad vlády. Jeho osobnost byla značně rozpolcená. V dalších kapitolách na něj přijde ještě řeč a jeho “zásluhy“ budou podrobeny oprávněné kritice. Přesto, že byl dostatečně informován o cause ministryní Kořínkovou, neuvedl po 30.4.1991 svoje pracovníky do pokračování jimi přerušené činnosti. Na druhé straně se nechal vmanipulovat do hry pracovníky ministerstva, jejichž politická minulost byla přinejmenším diskutabilní. Svým vlivem na Václava Klause dostal na svou stranu i Karla Dybu. V jistých kuloárech se šeptalo, že musí něco na Václava Klause vědět, jinak by nemohl mít u něho takovou podporu. I když nakonec z vlády odešel, Václav Klaus na něho nezapomněl. V roce 2002 zastával po odstoupivším Janu Kaslovi krátce funkci primátora hl.m.Prahy. V jeho funkci ho zastihla stoletá povodeň, která v Praze způsobila nevypočitatelné škody. Je otázkou, jaká část viny padá na Němcovu hlavu.Tady jsem k němu spíše tolerantní. V době, kdy píši tuto historii, má Igor Němec nadále svou výhodnou “trafiku“.
Ing. Vladimír Dušek
náměstek ministra MSK ČR. Svým zjevem působil poměrně dobrosrdečně, ovšem nakonec byla jeho činnost značně nevyzpytatelná. Jistým způsobem to byl starý lišák, který uměl do své dobře utajované hry dostat celou řadu lidí, aniž by si sami uvědomili, že mu skákají na špek. Byl předsedou komise vlády pro majetek SSM a jako předseda této komise uměl zmanipulovat svým navenek dobráckým zjevem postupně ostatní členy i členky komise. Dovedl z lidí, kteří se musí ke všemu za každou cenu vyjádřit, i když o věci toho zas tolik neví, to, co potřeboval a co se hodilo vznikající mafii. Vyhovovalo mu, když se na komisi řešily židle a tužky, protože tím čas pracoval ve prospěch likvidace původních myšlenek. Dovedl komisi do červnových voleb v roce 1992, aniž by tato komise během roční činnosti vůbec o „něčem“ konkrétním rozhodla.
RNDr. František Králík
poradce ministra MSK ČR. Šedá eminence, která především v roce 1992 sehrála zcela negativní úlohu na majetku SSM. Ve své roli pokračoval v dalších letech, kdy ministerstvo zaniklo. Po volbách v červnu 1992 se choval v určitých situacích naprosto nepřijatelně. V cause majetku patří mezi ty, kteří byli spoluautory filozofie „veškeré mládeže“.Po zrušení ministerstva přešel s Igorem Němcem do Úřadu vlády, který Němec řídil jako ministr bez portfeje. Jako blízký spolupracovník ministra Němce byl nejen šedou eminencí, ale hlavním našeptavačem a společně s Vladimírem Duškem a ostatními vlivnými pracovníky na MSK ČR převrátili porevoluční nadšení Igora Němce. Dostali ho do hry, že představitelé mládežnických organizací, zvláště těch historických, jsou ti, kteří nepracují pro mládež, ale pro své kapsy, čímž je degradoval na prachsprosté šmelináře. Osobně jsem se s Františkem Králíkem sešel poprvé v září roku 1991, kdy jsme jednali o mém nástupu na MHPR ČR do funkce ředitele zvláštního odboru. Vzpomínám-li na toto setkání, nemohu než konstatovat, že jsem mu v konkrétních věcech zcela nerozuměl. Stejné vzpomínky na něj měl i John Bok. V 1.čtvrtletí 1992, kdy jsme přebírali od zmocněnců podniky, hospodářská a účelová zařízení SSM do působnosti MHPR ČR se postavil na stranu tzv. potížistů, (Zdeněk Petrák, Miloslav Steiner), kterým se zalíbilo ve funkci zmocněnců a při předávání dělali potíže, Snad už tenkrát vytáhl proti mně první zbraně. Nezapomenutelného extempore se však dopustil těsně po volbách v červnu 1992, kdy do Komise přišla Dagmar Burešová jako čestná předsedkyně Junáka-svazu skautů a skautek s delegací skautů a skautek, ale stále ještě ve funkci předsedkyně ČNR. Komise nechala delegaci čekat za dveřmi více než půlhodinu, přičemž na pořadu jednání byly kecy o ničem. Když do jednací místnosti přišel tajemník ministra a říkal „pane předsedo, paní Dagmar Burešová se ptá, kdy přijde na řadu, že byla objednána na tu a tu hodinu“, zareagoval František Králík s naprostým cynizmem: “jen ji nechte, to je už politická mrtvola, ta může počkat“. Nakonec byla přece jen přijata, ale způsob, kterým s ní komise jednala, byl daleko za hranicemi noblesy. Zda byl František Králík tím hlavním aktérem nebo jenom našeptavačem, kdy se kolo dějin otočilo, nechám již na něm samém.
Ing. Jiří Strouhal
vedoucí oddělení na MSK ČR. Byl pracovníkem, který se zabýval převážně administrativními činnostmi, než filozofií transformace. Po vzniku Fondu dětí a mládeže byl předsedou kontrolní komise FDM. Byl to muž, který sice patřil k tzv. autorům obchodních společností, jeho přístup k činnosti Fondu byl pak v jeho funkci předsedy revizní komise v zásadě loajální. Kontrolní komise se v inkriminovaných létech nedostala do vážnějších rozporů ani s výborem, ani s exekutivou.
Ing. Bohumil Čihák
byl tzv. třítýdenním náměstkem ministra MSK ČR. Podle jedné verze byl odvolán pro zatajení své politické minulosti ve vztahu na KSČ, podle jiné pro neschopnost, podle třetí z obou důvodů, potom zůstal na ministerstvu a k 1.7.1992 byl převeden na MHPR ČR, kde mne vystřídal dne 1.7.1992 ve funkci ředitele zvláštního odboru pro majetek bývalého SSM. Funkci ředitele vykonával až do 31.8.1994, kdy ministerstvo odbor zrušilo. Byl aktivním aktérem při zakládání obchodních společností a přišel s nesmyslným omylem na časovou nutnost založení obchodních společností na majetku SSM, kdy zaměnil § 761 zák.č.513(1991 Sb., paragrafem § 766 téhož zákona a de facto tak přinutil, s ostatními spoluhráči, vládu ČR, aby usnes.vlády č.598/1992 vydala v časové tísni. Tento muž byl původně považován za pracovníka, který bude těžko zvládat úkol vyplývající z jeho ředitelské funkce. Proto byla na ministerstvu zřízena zvláštní funkce zmocněnce nebo-li protektora, který měl činnost odboru, především pak jeho ředitele, metodicky řídit. Ukázalo se však, že prvotní hodnocení jeho osoby postrádalo analýzu jiných jeho “předností“, tak se stalo, že Bohumil Čihák svého protektora odrovnal takovým způsobem, že sám protektor vzal roha a Čihák se na to stal důležitou osobou ministerstva. Byla mu přiznávána zásluha na založení obchodních společností. V té době však nikdo nechtěl vidět chyby, kterými byl transformační proces provázen. V březnu 1993 se zkompromitoval a znemožnil v parlamentním výboru, kdy tam byl sám jako zástupce ministerstva a nebyl schopen odpovědět ani jedinou otázku. Na to ho v tomtéž výboru diskvalifikoval dne 18.3.1993 Karel Dyba, když se na dotaz, zda byl Čihák v Lidových milicích či nebyl, sám ministr zamotal do vysvětlování jemu neznámých skutečností.
Ing. Vlastimil Bezděk
Pracovník na MSK ČR, který byl od května 1992 jmenován jakýmsi zmocněncem ministra MPHR ČR, dosazený na ministerstvo především na mou osobu jako protektor, o čemž však nerozhodnul Karel Dyba, nýbrž sám Igor Němec. Funkci pojal celkem suverénně, i když se proti své vůli zkompromitoval hned na začátku při jednání u předsedy vlády Petra Pikharta dne 4.6.1992 za účasti významných osobností státu i mládežnických hnutí. Po mém odchodu z funkce ředitele pokračoval ve své funkci protektora dál. Nedlouho potom ho nečekaně odrovnal osobně Bohumil Čihák. MPHR ČR k tomuto souboji jenom přihlíželo, protože hlavním aktérem byli pánové z MSK ČR. V roce 1993 Bezděk prohlásil, že podcenil Čihákovo podtržnictví.
05. Ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky (MHPR ČR):
Toto ministerstvo mělo podle usnes.vlády ČR č.423/1991 převzít majetek od Federace (od FMF) do České republiky a Komisi vlády ČR předložit návrh jeho transformace. Za tím účelem zřídil ministr svým rozhodnutím z 17.11.1991 zvláštní odbor pro majetek SSM. Ve volebním období 1990-92 (konkrétně od listopadu 1991 do června 1992) vycházela činnost ministerstva z představ o transformaci navazující na předchozí dohody v Majetko-právní unii, které měly podporu státu, včetně jeho představitelů předsedy vlády ČR JUDr. Petra Pitharta a předsedkyně České národní rady JUDr. Dagmar Burešové. V červnu 1992 někteří členové Komise vlády ČR prohlásili tyto dva představitele státu za politické mrtvoly a přes Igora Němce přinutili Karla Dybu ke změně původní koncepce. Tuto změnu pak organizačně zajistili tak, že někteří pracovníci (hlavní aktéři) přešli z MSK ČR na MHPR ČR. Ve vedení zvláštního odboru došlo k 1.7.1992 na MHPR ČR ke střídání stráží. Od té doby začalo toto ministerstvo hrát nedůstojnou roli. Tato role, ministerstvu nepříjemná, trvala od 2-hé poloviny roku 1992, až do předání kompetencí na majetku SSM z ministerstva na Fond dětí a mládeže v listopadu 1994. Ale ani tím nekončila a pokračovala až do konce volebního období. Ne náhodou se tak ministerstvo dostalo do oprávněné kritiky. Zvláště v roce 1993 se představitelé MHPR ČR několikráte znemožnili ve Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Parlamentu ČR. Tak např. již se zmíněnými Lidovými milicemi a Čihákem
Odpovědní zástupci na MHPR ČR:
Doc.Ing. Karel Dyba, CSc.
ministr MHPR ČR ve volebním období 1990-92 a ve volebním období 1992-96. V tomto období jako ministr skončil. Hodnost docenta obhájil ve volebním týdnu v červnu 1992. Patřil k ministrům, který byl nepříznivě posuzován nejen v cause majetku SSM, ale i v causách dalších, jako bylo řešení „vojenských újezdů“, „privatizace Telecomu“, „reorganizace učňovského školství“, „nepřiměřených a neodůvodněných odměn některých zahraničních expertů“. Jeho největším kritikem v transformaci majetku SSM byl poslanec Jiří Karas, i když, nutno dodat, byl Karel Dyba pouze poslušným vykonavatelem vůle Igora Němce. Jako ministrovi mu však chyběla potřebná rozhodnost a statečnost, jak se proti MSK ČR postavit a poslat ho do patřičných mezí. Vysvětlit si to lze asi tím, že Igor Němec měl u Václava Klause vyšší důvěru než Karel Dyba a že tenisové sady a sety, které žoviálně Karel Dyba věnoval Václavu Klausovi, neměly patřičný efekt.
Ing. Václav Kupka, CSc.
1.náměstek ministra MHPR ČR. Byl výkonným zástupcem ministra, jeho prostřednictvím řídil ministr zvláštní odbory zřízené na ministerstvu pro majetky KSČ a SSM.
Ing. Igor Hartman
ředitel hospodářské sekce. Zvláštní odbor spadal nejprve do této sekce, od 1.1.1992 byla jeho kompetence převedena přímo do působnosti ministra.
Ing. Václav Polák
ředitel sekce, do které byl zvláštní odbor z působnosti ministra převeden po vzniku Fondu dětí a mládeže. Osobně řídil předávání agendy v roce 1994 z ministerstva na FDM.
Ing. Vlastimil Pobořil *) – jako autor historie se nehodnotím
Ing. Bohumil Čihák *) – viz odst.04, odd.5.4
Ing. Vlastimil Bezděk – viz odst.04,odd.5.4
Ing. Petr Porák
pracovník zvláštního odboru od října 1992 do 31.8.1994, po zrušení odboru vedoucí likvidační skupiny; tento chlapec byl skutečným odborníkem na majetek SSM, neboť před listopadem 1989 byl předsedou SSM na Výboru lidové kontroly. V roce 1990 přišel s brekotem za Květoslavou Kořínkovou a kál se, co s ním bude. Když slyšel od paní ministryně uklidňující slova ve smyslu “Petře, pracujte dál“, div jí nelíbal nohy. V roce 1994 však to byl opět ten bývalý sebevědomý svazák, který při jednom jednání ve věci předávání agendy z ministerstva na fond po způsobu westernových hrdinů prohlásil “how, domluvil jsem, dál již s váma nejednám“.
06. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (MŠMT ČR)
V obecné poloze má MŠMT ČR, mimo svou hlavní náplň ve školství, na starosti realizování organizované mládeže, přidělování grantů a dotací jednotlivým mládežnickým občanským sdružením a mít určitou představu a informaci o jejich činnosti a výsledky této činnosti hodnotit. Proto byl předpoklad, že bude posuzovat požadavky ze strany jednotlivých organizací na majetek SSM s tím, že bude respektován názor samotných mládežnických iniciativ, tj. kulatých stolů, majetko-právní unie, poradního sboru. V prvním kole tomu také tak bylo. To ovšem skončilo v květnu 1992. V říjnu 1992 pak dalo podporu vládnímu návrhu ministrů Němce a Dyby.
Odpovědní zástupci na MŠMT ČR:
RNDr. Vopěnka
ministr MŠMT ČR ve volebním období 1990-92
PhDr. Petr Piťha
ministr MŠMT ČR ve volebním období 1992-96 do května 1994. Byl ministrem v inkriminované době, kdy Igor Němec se svou skvadrou otočil kolo dějin. Sám se osobně v cause nijak aktivně neangažoval, problematiku ponechal v kompetenci svého náměstka PhDr Jana Bělohlávka. Lze v určité nadsázce říct, že ho causa svazáckého majetku nijak zvlášť neoslovila.
Ing. Ivan Pilip
Ministr MŠMT ČR ve volebním období 1992-96 od května 1994. Byl velkým příznivcem Václava Klause, proto mu snad v roce 1997 vrazil nůž do zad ve známém sarajevském atentátu, i když ještě před tím mu zařídil udělení profesorské hodnosti. Jistě by nebylo bez zajímavosti znát o tomto jmenování více pravdy. K majetku SSM měl mít z hlediska občanských sdružení jiný vztah, než ostatní ministři po volbách v roce 1992, protože podobně jako Stanislav Gross, se po sametové revoluci částečně angažoval v mládežnických iniciativách. Nic pozitivního však pro causu majetku neudělal.
PhDr. Jan Bělohlávek
náměstek ministra MŠMT ČR pro mládež a tělovýchovu; byl členem Komise vlády. V komisi jednal na oko bezproblémově, jeho jednání však na mne působilo neupřímným vyjadřováním stanovisek, kdy z hlediska své funkce měl mít zcela zásadní názor na řešení věci. Řeklo by se, že u něho převládalo takové malé české chytráctví. V květnu předložil návrh na transformaci obdobný mému návrhu z února 1992 jehož projednání jsem se bezúspěšně domáhal. Tehdy Igor Němec prohlásil: „Konečně konkrétní materiál, který bychom měli vzít v úvahu“. Návrh si jistě zasloužil pozornosti, i když nebyl pro občanská sdružení dětí a mládeže dostatečně transparentní. Mezi námi došlo k několika rozporům, kdy jsem odmítl jeho jakési rady, které vnucoval MHPR ČR v činnosti zvláštního odboru. Skutečnost, že jeho podřízený ředitel odboru Luboš Novotný odsouhlasil transformaci Správ účelových zařízení (viz kap.VIII a IX), nevzal vážně a při jednání v komisi ji nepodpořil, ani se proti ní zásadně nevymezil. Prostě takové vyčkávání, až jak to dopadne.
PhDr. Luboš Novotný
ředitel odboru pro mládež na MŠMT ČR do října 1993. V majetku SSM se angažoval aktivně, přes některé rozpory, které mezi námi vznikly, lze hodnotit jeho činnost velmi pozitivně. V květnu 1992 (v pondělí 11.5.1992) jsme spolu v době od 15 hod. do 22 hod. analyzovali návrh na transformaci majetku správ účelových zařízení o pořizovací hodnotě k 31.12.1991 ve výši 726.538 tis Kč, byl vypracován zvláštním, více jak dvacetičlenným týmem, na pracovním soustředění v Domašově ve dnech 5. – 8.5.1992 a předložen k projednání do Komise vlády (viz kap.VIII a IX).
PhDr. Rostislav Hubálek
ředitel odboru pro mládež na MŠMT ČR od října 1993. Jeho činnost spadá do doby, kdy do hry vstoupil FDM. Z hlediska majetku nijak zvlášť angažovaná osoba.
07. Fond dětí a mládeže (FDM)
Fond dětí a mládeže se sídlem v Olomouci byl zřízen zák.č.113/1993 Sb., ze dne 23.3.1993 a zapsán u Obchodního soudu v Ostravě dne 13.9.1993. Vládní návrh zpracovaný na základě usnes. vlády ČR č.598/1992 stejnými autory jako vlastní usnesení, předložil do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ministr Igor Němec. S jeho památnými slovy, se kterými zákon v Parlamentu uvedl, se budu zabývat v jiné části historie (viz odd.12.1 kap.XII). Zakladatelé obchodních společností byli suverénně přesvědčeni, že obsadí ve Fondu všechna křesla tak, jak to učinili ve vlastních obchodních společnostech (odst.17 odd. ). Fond se ze zákona sestával ze čtyř orgánů: předsedy výboru FDM, výboru FDM, kontrolní komise FDM a exekutivy FDM. Předsedu a výbor jmenovala Poslanecká sněmovna, kontrolní komisi vláda ČR a exekutivu předseda výboru. Representace tzv.zakladatelů Fondu se dostala pouze do kontrolní komise a to prakticky jenom jejím předsedou. Ostatní funkcionáři FDM nebyli nikterak svázáni s usnes.vlády ČR č.598/1992, a tak se stalo, že po zahájení činnosti FDM došlo k rozčarování autorů koncepce obchodních společností a i samotného Klausova kabinetu, neboť předseda výboru spolu s výborem FDM vyházel všechny tyto autory z představenstev a dozorčích rad obchodních společností. Současně zabránil vložení majetku ve výši 688,5 mil.Kč pořizovací hodnoty, tj. cca jedné třetiny majetku, do společnosti s ručením omezeným JUNIA, s r.o., která by de facto za tak velký majetek ručila jen do výše 100 tis.Kč. Po půlročním fungování začal FDM připravovat aktualizaci transformace, která byla odlišná od představ autorů vládního usnesení, tj. lidí bývalého Němcova ministerstva, jejichž politická neprůhlednost byla zcela evidentní. Odpovědnost za využívání majetku bývalého SSM podle ústavního zákona byla v kompetenci předsedy a výboru FDM. Fond se stal zakladatelem obchodních společností a správcem majetku , který zůstal ve vlastnictví státu. Jeho činnost a jím nově připravovanou koncepci podporovala v prvních letech jeho trvání parlamentní komise pro mládež Poslanecké sněmovny, především její předseda Jiří Karas.
odpovědní zástupci na FDM:
RNDr. Břetislav Verner, CSc. (bydliště Praha)
předseda výboru FDM. Věnoval činnosti Fondu velkou část svého času a to bez ohledu na svoje pracovní povinnosti ve svém zaměstnání. V letech 1993-96 realizoval spolu s exekutivou FDM za podpory výboru FDM aktualizovanou koncepci ve využití majetku bývalého SSM. V květnu 1994 se spolu se mnou a Helenou Dostálovou zúčastnil jednání u presidenta Václava Havla, které za účasti předních představitelů historických mládežnických organizací vedl poslanec Jiří Karas. V delegaci byl čestným účastníkem i spisovatel Jaroslav Foglar. V roce 1995, v rámci řešení návrhů opatření na odstranění nedostatků zjištěných kontrolou provedenou Nejvyšším kontrolním úřadem (NKÚ) na MH ČR, JUNIA s.r.o., a FDM, podlehl nátlaku Igora Němce, kdy neuměl obhájit mnou navržená opatření a raději provedl změny ve vedení exekutivy FDM. Sám nenalezl dostatek odvahy, aby na svou funkci rezignoval, když neuměl obhájit ředitele exekutivy.
Ing Pavel Coufal člen výboru (bydliště Brno)
Pavel Dostál člen výboru (bydliště Olomouc)
Ing arch. Petr Fabián člen výboru (bydliště Olomouc)
RNDr Marie Forbelská členka výboru (bydliště Blansko)
ThMgr Pavel Hlaváč člen výboru (bydliště Praha)
Ing Libor Hřib místopředseda výboru (bydliště Břeclav)
Helena Kafoňková členka výboru (bydliště Český Těšín)
JUDr Ivo Palkoska člen výboru (bydliště Praha)
Z uvedeného výčtu všech členů výboru včetně jeho předsedy vyplývá jednoznačné konstatování, že ve FDM nebyl žádný zástupce občanských sdružení dětí a mládeže. To v počátku vyvolávalo určitou naději pro autory koncepce. Ta jim však brzy vyhasla. Další zajímavé konstatování je to, že z devítičlenného obsazení byli jenom tři z Čech, ostatních šest bylo z Moravy. Nebudu zde hodnotit jednotlivé osoby. Hlavní tíži nesl předseda výboru, který si vyhradil dva pracovní dny v týdnu na exekutivě, ostatní členové se obrazně řečeno „vezli“, jejich aktivita byla individuální a vůbec neodpovídala odměnám, které jim navrhla Poslanecká sněmovna. Frekvence jednání výboru se pohybovala v rozmezí 12 – 14 schůzí za běžný rok. Odměna předsedy činila 17 tis.Kč za měsíc, odměna členů výboru 10 tis.Kč za měsíc.
Ing. Jiří Strouhal *)
Předseda kontrolní komise (viz odst.04 odd.5.4b)
Exekutiva FDM
Exekutivu Fondu tvořila část pracovníků, kteří byli převedeni do FDM v souladu se zák.č.113/ /1993 Sb., ze zvláštního odboru MH ČR a další pracovníci v Olomouci. FDM měl totiž sídlo v Olomouci a v Praze bylo vytvořeno detašované pracoviště, neboť hlavní partneři pro FDM, ať již samotní zákonodárci nebo orgány státní správy, měli rovněž svá sídla v Praze.Moje jmenování do funkce ředitele exekutivy dnem 17.ledna 1994 vzbudilo u autorů koncepce obchodních společností, kteří seděli nadále na důležitých postech, zejména pak u samotných ministrů Igora Němce a Karla Dyby, značné rozčarování, neboť si byli až moc dobře vědomi, že jejich hru s falešnými kartami nebudou nadále hrát tak snadno. Navíc jsem jako osoba měl v té době slušný kredit v parlamentním výboru Poslanecké sněmovny. Události kolem kontroly prováděné na majetku v letech 1994-95 Nejvyšším kontrolním úřadem, zejména pak první závěry, které ukázaly jednoznačně na nedostatky ze strany MH ČR, vedly později k mé rezignaci na funkci ředitele exekutivy. MH ČR ústy svého 1.náměstka ministra MH ČR odmítlo za své nedostatky odpovědnost. Náměstek Václav Kupka prohlásil, že výsledek prověrky je pouze právním názorem NKÚ a ministerstvo ničím nezavazuje. Po mnoha jednáních, složité a důležité korespondenci jsem dospěl k závěru, že můj boj proti mafii, je nad moje síly a dne 23.5.1995 dopisem předsedovi výboru FDM jsem složil funkci ředitele exekutivy.