KAPITOLA 02. Transformace v etapách “kulatých stolů“ a “majetko-právní unie“

2.1  K dopisu Václavu Klausovi

       Společnost v roce 1992 byla na počátku své transformace.  Zahájená  demokratizace  poměrů vyžadovala i jiný pohled na fungování občanských iniciativ. Tyto iniciativy měly v předchozích čtyřiceti letech pramalou šanci, různé spolky a organizace sice existovaly, jejich svobodné myšlení a rozhodování však bylo předem potlačeno totalitní mocí. Vše bylo pod ochranou komunistické ideologie a statuty neumožňovaly žádnou svobodnou činnost. Nelze pochybovat, že občanská sdružení dětí a mládeže hrají v občanských iniciativách nezastupitelnou roli. Po listopadu 1989 se velice rychle začala vytvářet nová seskupení, v mládežnickém hnutí svoji činnost obnovily organizace zakázané nacisty na konci třicátých let a komunisty po únoru 1948 i po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Je přirozené, že životaschopnost jakékoliv organizace je závislá na finančních prostředcích, ať jde o různé dotace nebo příjmy, či výnosy z vlastního majetku. Pro organizace, které obnovily činnost, bylo normální, že viděly tuto finanční možnost i v získání části majetku SSM. Proto se již v lednu 1990 zorganizovaly „kulaté stoly“ jako iniciativa zdola a tato iniciativa bez vědomí a souhlasu zákonodárců i moci výkonné začala zcela vážně jednat o tom, jak se v blízké budoucnosti naloží s majetkem SSM. V květnu téhož roku se pak kulaté stoly přetransformovaly v „majetko-právní unii“.

       V kapitole I jsou časově vymezeny jednotlivé etapy. V době kdy jsem poslal dopis Václavu Klausovi, byl proces transformace majetku SSM již za etapami kulatých stolů a majetko-právní unie a za podetapou listopad 1991–červen 1992. Myšlenky i dílčí výsledky předchozích iniciativ byly zcela ignorovány. Proto obsah dopisu měl Václava Klause upozornit na velice pochybný postup ministerských pracovníků a otevřít mu oči, aby prokouknul hru lidí, kteří začali o majetku SSM rozhodovat od druhé poloviny roku 1992, a to zcela záměrně bez dostatečné analýzy jednání a dohod z předchozí doby. Mnozí z těchto nových lidí se oháněly legitimacemi ODS, strany, která v červnu 1992 zvítězila ve volbách, a většina z nich opustila řady KSČ až po listopadu 1989 a možná doma ve skříni ještě skladovali uniformy lidových milicí. Tito lidé se naoko oháněli starostí o „veškerou mládež“, je však otázkou, zda jim opravdu o mládež šlo. Chytře využili ambicióznosti tehdejšího ministra státní kontroly ČR Igora Němce, který v České republice ještě za federálního zřízení nesl hlavní zodpovědnost za transformaci majetku KSČ a SSM. Jemu ochotně sekundoval ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR Karel Dyba, možná z pohodlnosti, možná z politického příkazu.

       Václavu Klausovi můj dopis včetně přiloženého materiálu zcela určitě rukama prošel, osobně jsem viděl jím podepsaný pokyn, kterým celý materiál předal k prošetření Igoru Němcovi. Vzhledem k tomu, že dopis byl i stížností na činnost obou ministrů, bylo jeho předání Igoru Němcovi zcela problematické nebo-li, jak se říká, udělat kozla zahradníkem. Pochopitelně, že k nápravě nedošlo a transformace proběhla podle scénáře „spasitelů veškeré mládeže“ vydáním usnesení vlády ČR čís. 598/1992 z 21.10.1992. Tady Václav Klaus zklamal většinu mládežnické veřejnosti, především pak tu pokrokovou, která po roce 1989 obnovila svoji činnost a zcela oprávněně chtěla získat zpět majetek, o který v minulosti přišla.

       U Václava Klause to konec konců nebylo ani tak nepředvídatelné jednání, podle vyjádření tehdejší ministryně federální vlády Květoslavy Kořínkové se totiž Václav Klaus o majetek KSČ a SSM prakticky nezajímal a pokud federální vláda kauzu projednávala, většinou byl mimo. Zatímco Květoslava Kořínková jako ministryně federální kontroly osobně na celý proces dohlížela, Václav Klaus na svém ministerstvu pověřil k řešení problému svého náměstka Jaroslava Jurečku. Je sice možné zohlednit fakt, že ministr financí má podstatně více důležitějších úkolů než ministryně kontroly, je však ale nutno připomenout, že ústavní zákon z roku 1990 byl zákonem nejen o majetku, ale také politickým zákonem své doby. Tím pochopitelně zavazoval nejen společnost, ale především její špičky.

       Přístup Václava Klause k majetku SSM byl dovršen v říjnu 1992 na jednání vlády ČR, na kterém bylo schváleno ono inkriminované usnesení o zřízení státních obchodních společností na majetku SSM. JUDr. Lubomír Drápal, předseda sdružení YMCA, interpeloval jednu z novinářek, které se zúčastnily tiskovky po zasedání vlády. Podle této novinářky Václav Klaus na tiskovce uvedl, že s transformací národního majetku je spokojen a dvě nebo tři miliardy nějakého majetku SSM netvoří podstatu procesu, jinak k vlastnímu usnesení vlády o obchodních společnostech se však vyjádřit nemůže, neboť v době jednání o majetku SSM nebyl na vládě přítomen. Potvrdil tak přísloví, které o něm rozhlašovali jeho odpůrci, že když se ve vládě jednalo o majetku KSČ nebo SSM, byl pan ministr povětšinou v hajzlu. Možná i na skutečném WC, kdo ví.

       Usnesení vlády ČR čís. 598/1992 z 21.10.1992 bylo v rozporu s ústavním zákonem čís. 497/1990 Sb., po právní stránce však nebyla ochota to takto definovat, neboť by to znamenalo zahájit trestní řízení s mnoha vlivnými osobami, po morální stránce lze postup vlády ČR hodnotit tak, že se jednalo jako kdysi “o nás bez nás“, tj. o mládeži bez mládeže. Do 30. června 1992 se dva a půl roku připravovala koncepce a věc se řešila v diskuzi se zainteresovanými stranami, možná pomalu, ale s jistou snahou serioznosti, (i když se to někomu nemuselo líbit). Po 1.7. 1992 se nikdo s nikým nebavil, dvou a půlletá práce dobrovolných pracovníků byla ignorována a znehodnocena. Přitom nikoho ani nenapadlo, že představitelé nově se rozvíjejících hnutí dětí a mládeže dělají svoji práci ve svém volném čase a bez nároku na finanční ohodnocení. Situace došla dokonce tak daleko, že Karel Dyba v oficiálním bulletinu svého ministerstva, vydaného s odstupem doby, označil tyto dobrovolné představitele mládežnických hnutí za zloděje a šmelináře. Lze citovat , na str. 38 publikace  Legendy a pravda o majetku SSM, kde se píše, že ani u ctných historických organizací není zcela zaručeno, že majetek nebude zašmelen a že je zásadní rozdíl mezi základními organizacemi, které pracují s dětmi, a mezi vedením, které má často své vlastní zájmy a že peníze nejsou tím hlavním, co děti a mládež potřebují (více v odd. 10.2 kap.10).

       Pochopitelně, že tento nestoudný závěr v publikaci ministerstva z roku 1994 nezůstal bez odezvy a to jak v Parlamentu, tak i u některých funkcionářů. To už ale bylo v jiné etapě procesu, kterou blíže popisuji v kap.X.

       Můj dopis Václavu Klausovi byl posledním varováním před katastrofou, kterou nastartovalo  usnesení vlády. Dětské a mládežnické organizace se prakticky stáhly jen do pasivního pozorování na ruby převráceného procesu a mlčky přihlížely, jak jsou politickými orgány přehlíženy. Aktivní v tomto procesu a boji zůstala pouze jediná organizace, a to kluby – ČMR SKM. To, že kluby zůstaly v tomto boji osamoceny, považuji za jednu s proher polistopadového vývoje v celém mládežnickém hnutí. Dva roky po revoluci tady byly již v plné síle historické organizace, které byly zaštítěny svou organizační strukturou Seskupení dětských a mládežnických organizací a měly v letech 1990–1992  dostatečnou podporu exekutivních i zákonodárných orgánů. Bohužel tuto podporu nevyužily.   

2.2  Kulaté stoly

       Ve dnech 27 a 28. ledna 1990 se v Praze sešel mimořádný sjezd SSM. Na tomto sjezdu byla schválena, mimo jiné, změna názvu organizace na Svaz mladých a osamostatnění  Pionýra. To byl začátek rozpadu jednotné pseudomládežnické organizace. Z bývalého Socialistického svazu mládeže se odštěpily různé skupiny a vznikaly nové právní subjekty, přičemž Svaz mladých si nadále v mládežnickém hnutí přisvojoval vedoucí roli. Zároveň postupně obnovovaly svou činnost dříve zakázané organizace, Junák–svaz skautů a skautek, Česká tábornická unie, Svazy křesťanské mládeže YMCA a YWCA, Liga lesní moudrosti (Woodcraft), Českomoravská rada Svazu klubů mládeže, JUVENA a další. Tyto staronové organizace byly vedeny společným cílem získat alikvotní část majetku SSM do svého vlastnictví. Tato snaha byla zcela pochopitelná, neboť v minulosti o svůj majetek protiprávně, a některé i opakovaně, přišly. Jejich zájem se soustředil jednak na majetek, který byl původně jejich a který v roce 1970 přešel do SSM, a jednak na náhradu za majetek, který již neexistoval nebo ho měl někdo jiný. Věc byla logická a vycházela ze skutečnosti popsané v odd.1.3, kap.I., Některé organizace měly značný majetek, neboť v letech 1968-70 bylo umožněno organizacím dětí a mládeže zřizovat hospodářská zařízení a zisk z činnosti nebyl odváděn státu, ale zůstával těmto organizacím na jejich činnost. Některé z těchto organizací si vzaly krátkodobé úvěry na technické a strojní vybavení svých zařízení, tyto úvěry se jim podařilo splácet a začaly být solventní. To vytvořilo podmínky pro další rozšiřování jejich majetku. Rok 1970 však znamenal konec obrody.

       Jednání u kulatých stolů začala pořizováním soupisů majetku včetně důkazních listin. V čele těchto jednání stanuli lidé, kteří u toho byli v letech Pražského jara. Tam, kde chyběly listinné důkazy, musela pracovat lidská paměť. Oficiální doklady neexistovaly, ty byly uloženy v archivu Ústavu marxismu-leninismu a zavčas skartovány. Byly ovšem pamětníci, kteří měli různé kopie.

       Na začátku sedmdesátých let převzal nově vzniklý SSM majetek od 8-mi organizací, které vznikly nebo obnovily činnost za Pražského jara. K tomuto převodu vydal v březnu 1970 ÚV KSČ politické usnesení a předávání probíhalo bez zákonných norem, tudíž protiprávně. Tato skutečnost byla, mimo jiné, potvrzena v roce 2003 rozhodnutím soudu v Náchodě vedeného pod čj.: 8 C 142/2001–317 ze dne 25.9.2003 a vnesla po tomto roce nový pohled do řešení majetko-právních vztahů na majetku SSM, ale i majetku, který nespadal do režimu ústavního zákona. Rozhodnutí náchodského soudu bylo výsledkem dlouhodobého boje ČMR–svazu klubů mládeže za svá vlastnická práva, který jako jediná organizace se svých práv nehodlal jen tak vzdát. Trvalo to téměř 14 let, než soudní moc dala za pravdu spravedlnosti.  .

       V roce 1970 bylo tak cca 90 %  majetku SSM původně ve vlastnictví organizací  SKM, Junáka, ČTU, Svazu pracující mládeže, Svazu vysokoškolských studentů, Juveny, Woodcraftu, a i Pionýra. Ten však jako komunistický předvoj mládeže sehrál a po dalších dvacet let sehrával  manipulační úlohu s dětskou duší. Politickým rozhodnutím zfúzoval do SSM. Mimo nemovitý majetek tady byly i finanční účty jednotlivých organizací a finanční účty SODM, které rovněž spolklo SSM. Tato část vytvořila majetkový základ pozdějších Správ účelových zařízení.

       Podniky a hospodářská zařízení, jako např. CKM nebo Mladá fronta a ostatní, byly trochu jinou majetkovou i časovou záležitostí. Hodnota majetku těchto podniků a hospodářských zařízení tvořila v roce 1989 více než polovinu z celkového majetku SSM.

       Kulaté stoly byly organizačně uspořádány na začátku roku 1990, nejprve na federální úrovni, v návaznosti pak i v úrovni republikové. Z počátku se nedalo očekávat, že kulaté stoly budou dostatečnou silou, bylo to uskupení, ve kterém pochopitelně převládala určitá živelnost a jistá nekoordinovanost. Snahou v daném okamžiku však bylo hledat cestu na řešení majetko-právních vztahů u majetku bývalého SSM. Na federální i republikové úrovni stála proti těmto iniciativám silná organizační struktura přejmenovaných svazáků, kde Svaz mladých měl své zástupce i v řadách federálních a republikových poslanců, kteří byli dobře informováni o připravované legislativě. A tak si tito profesionální funkcionáři, na oko sice slušně, zahrávali  s přesilou, která proti nim stála. Z počátku lze tuto přesilu hodnotit spíše jako morální,  rychle však začínala nabírat na vážnosti a důstojnosti a Svaz mladých postupně odsunovala do ústraní.

2.3  Majetko-právní  unie (MPU)

       Během prvních čtyř měsíců roku 1990 se ukázalo, že besedování za kulatým stolem nemá dostatečnou váhu a že je nutno vytvořit orgán se svojí právní subjektivitou. A tak byla v květnu 1990 založena Majetko-právní unie. Předsedou na federální úrovni se stal Miloslav Huttr, předseda ČMR SKM, a na republikové úrovni Václav Vlček, vícenáčelník ČTU. Obě organizace byly složeny z delegovaných zástupců všech zainteresovaných organizací dětí a mládeže a řádně zaregistrovány a měly svoje Statuty. Z nich jednoznačně vyplývá účel a poslání Unie a její demokratické principy. Pro posouzení smyslu a úrovně Unie uvádím některé články Statutu a jejich hlavní body v doslovném znění :

- Čl.2/1 Unie je společenskou organizací sdružující jednotlivé dětské a mládežnické organizace,  jejichž působnost přesahuje rámec jedné republiky.

Pozn.: v republikové Unii byla podmínka určité plošné působnosti.

- Čl.2/2 Cílem Unie je dosáhnout spravedlivého rozdělení majetku využívaného dětmi a mládeží , který byl v minulosti ve vlastnictví nebo užívání SSM, a případných státních dotací pro rok 1990.

- Čl.3   Základní principy činnosti:

       Členské organizace i Unie respektují ve své činnosti tyto principy:

      /a : svobodu dobrovolného sdružování omezenou pouze právním řádem,

      /b : nevměšování do činnosti jiné členské organizace a to ani prostřednictvím Unie,

/c :  jednání se snahou o vzájemné porozumění a nalezení rychlých a vzájemně přijatelných závěrů.

- Čl.4/1 Členem Unie může být jakákoliv československá dobrovolná společenská organizace dětí a mládeže, která vyhovuje podmínkám stanoveným pro členství v odstavcích  čl. 2.

- Čl.5    Členství v Unii vzniká u zakládajících organizací podpisem Statutu Unie pověřeným zástupcem této organizace a u ostatních organizací podáním písemné žádosti o vstup do Unie, která musí obsahovat souhlas organizace se Statutem Unie.

- Čl.8/1 Orgány Unie jsou :

·            správní rada

·            kontrolní výbor.

- Čl.9/4 Správní rada zejména :

a)            vypracovává kriteria rozdělení majetku bývalého SSM mezi organizace dětí a mládeže,

b)            vypracovává systém účasti na správě a zisku z činnosti hospodářských zařízení a podniků,

c)             podílí se na přípravě návrhu na rozdělení dotací pro děti a mládež, resp. jejich úpravy pro rok 1990.

- Čl.10/6 Kontrolní výbor kontroluje zejména :

a)            soulad jednání správní rady a jejích závěrů s právním řádem,

b)            dodržování tohoto Statutu,

c)            hospodaření Unie.

       Z toho, co bylo řečeno vyplývá, že iniciativy, vzniklé v průběhu roku 1990, nebyly spolkem „nějakých strejců“ nebo zlodějů či šmelinářů, jak to zhodnotil Karel Dyba a jeho našeptavači (viz závěr v odd.2.1), ale novou společenskou formou, vzniklou z řad dobrovolných pracovníků, věnujících svůj volný čas společensky záslužné činnosti, a to bez nároku na finanční odměny. Pochopitelně je možné obecně i dobrou myšlenku  zneužít. Pokud tak hádala Němcova a Dybova „squadra“, tak zřejmě hádala jako ten cikán podle barvy vlastní kůže. Tím nechci obhajovat ambice jednotlivých či některých členů tehdejších iniciativ, neboť do lidské povahy není jednoduché nahlédnout. V  každém případě je však bez diskuze, že cestu různým šmelinářům otevřelo zcela regulérně usnes. vlády ČR čís.598/1992, ale šmelinářům úplně jiným, než jak je označil Karel Dyba ve své brožuře.

       Majetkoprávní unie se ve své činnosti zabývala především využitím turistických základen a objektů klubů mládeže, které byly v majetku Správ účelových zařízení. Výsledky tehdejších návrhů jsem v roce 1992 analyzoval jako ředitel zvláštního odboru na ministerstvu MHPR ČR a po pečlivém a několikadenním jednání se zástupci jednotlivých mládežnických organizaci a s příslušným odborem ministerstva MŠMT ČR, konkrétně s jeho ředitelem Lubošem Novotným, jsem Komisi vlády ČR v květnu 1992 předložil kompletní návrh na řešení Správ účelových zařízení, jejichž majetek k 31.12.1991 činil 688.538 tis.Kč (viz kap.VIII a IX). Tento návrh nebyla Komise schopna strávit a po parlamentních volbách v červnu 1992 mě spasitelé veškeré mládeže zaštítěni praporem „Modrého ptáka“ zlikvidovali. A tehdy nastal počátek „velkého třesku transformace“. Ten třesk samozřejmě nespojuji se svou osobou a mým dočasným vyšachováním z procesu ale s vědomě zmanipulovanou myšlenkou ústavního zákona.

2.4 Majetek bývalého SSM v číslech

       V kapitole I je uveden legislativní systém transformace majetku v letech 1990 – 1993 a v koláči jeho hodnota v České republice ve výši 2.069,596.000 Kč. Rozdělení na jednotlivé podniky, zařízení a ostatní není příliš transparentní, proto v této kapitole uvádím detailní čísla (v miliónech Kč):

Zařízení                     Celkem         Zákl.prostř.     Investice      PPS           Ostatní

SÚZ Praha                 117.203              93.954               4.572           10.471            8.096

SÚZ Brno                  155.820            137.555                  511           17.719                 35

SÚZ Ostrava             143.876            125.561               1.578           15.347            1.390

SÚZ Č.Budějovice        67.271              54.140               2.452             9.422            1.257

SÚZ Plzeň                  36.566              26.254               1.000             7.659            1.653

SÚZ Ústí n/L.             74.179              61.100                  346           11.728            1.005

SÚZ Hr.Králové           93.623              77.884               2.402             9.779            3.558

RVZ Seč                   218.903            198.557                 553           15.087            4.706

Dům čs. dětí               5.447                2.452                                    1.710             1.285

M-ART                          623                   978                                       338         -     693

AGM Praha                 53.339               42.133               3.379            3.296            4.531

Stavocentrál             108.682              73.505                 628             4.563          29.986                 

Mladá fronta             206.740              91.951              3.232             8.457        102.769

CKM                         525.045             245.184          215.081           34.555         30.226

Ostatní (orgány)        261.611

C e l k e m                2,068.596       1,231.208      235.734     150.241    189.802