KAPITOLA 01. Etapy transformace majetku v letech 1990 - 95

1.1  Majetek  bývalého  Socialistického  svazu  mládeže  obecně

Řekne-li se causa “majetek SSM“,  mnoho lidí si chce jistě představit,  co to bylo za majetek a jak takový majetek a z jakých prostředků si ho mohla socialistická organizace pořídit. Pro snadnější pochopení věci se vraťme do totalitní minulosti a připomeňme si hlavní zákony socialistické společnosti tak, jak o ní lid, který “(ne)byl pánem ve své zemi“, vedl řeči přímo vědecké, fundované, a to nejen ve svém soukromí, ale i v různých restauračních lokálech, na pracovištích, sportovních stadionech, prostě všude tam, kam nesahala ruka policejní moci a kde různí perfidní čmuchalové byli přehlíženi. Lidé si pomalu začali uvědomovat, že nic není tak horké, jak se to uvaří. Ty zákony možná postrádají přísně marxisticko-leninskou filosofii, nelze ovšem popřít, že by z ní dialekticky nevycházely. Zněly takto :

• Vše souvisí ze zcela něčím jiným
• Vše je možné
• Rozhodují známosti
• Zatím co v kapitalismu je člověk vykořisťován člověkem, v socialismu je tomu právě naopak
• Jedině jisté je to, že vše je nejisté.

       Takto definované zákony patří sice do oblasti satiry a politických vtipů, je však jisté, že některé z těchto zákonů platí nejen za socialismu. Neuvádím je pouze pro obecný pleasure, neboli potěšení a pobavení, ale pro lepší pochopení věci. Totalitní moc má svoje prostředky pro řešení svých záměrů a zařizuje věci jinak, než je zvykem v demokratickém uspořádání společnosti. Z tohoto nadhledu lze posoudit i otázku položenou na začátku tohoto oddílu, totiž jak ten majetek vznikl. Bylo by to ale zjednodušené a zavádějící, proto je nutno věc posoudit ze serioznějšího hlediska. Jinak bychom causu zavedli do úrovně pouhé frašky. To však není účelem této historie, i když události během dvaceti let nakonec tu frašku skutečně sehrály. 

       Po listopadu 1989 argumentovali svazáčtí bossové tvrzením, že Svaz nabyl svůj majetek “poctivou cestou“, a to z 1/3 z příspěvků svých členů, z 1/3 z hospodářské činnosti svazáckých zařízení a z 1/3 ze státních příspěvků. Toto tvrzení je nejen nadnesené, ale přímo sebevědomé a cynické, což pramení z mentality moci a mocných, takže se tomu nemusíme zas tak divit. O příspěvcích členů nebyly vůbec spolehlivé doklady a jejich výše nebyla zdaleka schopná krýt provozní náklady sekretariátů, od okresních počínaje, až po federální konče. Jestli kryly jednu pětinu těchto nákladů, pak je to příliš optimistický odhad. Podniky a zařízení byly vesměs nevýdělečné a ročně dotovány stamilionovými částkami. Státní příspěvky, nebo-li dotace, byly kryty daňovými poplatníky. Kolik to dohromady činilo nelze s určitostí stanovit, neboť účetnictví na majetku nebylo vedeno jako jedno na celém majetku, ale každé zařízení vedlo svoje účetnictví a na ústředním výboru SSM, přejmenovaného v lednu 1990 na FKC SM (Federální koordinační centrum Svazu mladých), žádná souhrnná čísla neexistovala . Tyto cifry však byly k dispozici na Federálním ministerstvu kontroly a to z hlášení, které předaly jednotlivé svazácké instituce tomuto ministerstvu podle § 3 zákonn.opatř.č.177/1990 Sb. (viz odd.3.1 kap.III)

       O argumentaci svazáckých bossů lze oprávněně pochybovat a “poctivou cestu“ nebrat příliš vážně. Pro posouzení věci  se však musíme vrátit na začátek vzniku SSM a spíš ještě o něco dřív. Připomeňme si proto události druhé poloviny šedesátých let minulého století, které vstoupily do vědomí národa jako “Pražské jaro 1968“.

1.2  Obrodný  proces 1964 - 70

       Hodnotit Pražské jaro roku 1968 není předmětem této historie, připomenu jenom hlavní  ideu doby. Začátky sahají až do roku 1964, kdy do ekonomického procesu socialistického podnikání vstoupil Ota Šik (1919–2004). Jako profesor srovnávacích ekonomických teorií a profesor hospodářských a sociálních věd byl tvůrcem hospodářských reforem označovaných jako třetí cesta. Od roku 1964 řídil státní a stranickou komisi pro hospodářské reformy. V dubnu 1968 byl jmenován zástupcem předsedy vlády a koordinátorem hospodářských reforem. Smyslem jeho reformy byl model humánní hospodářské demokracie známý od roku 1964 pod pojmem “nová ekonomická soustava“.

       Příprava této nové ekonomické soustavy se pomalu začala promítat do života  společnosti, především kulturní a vědecké kapacity dostávaly více kuráže mluvit “do toho“ a dostávaly tak větší prostor pro zahájení demokratizačního procesu. V kulturní oblasti byl pak významnou etapou sjezd spisovatelů konaný ve dnech 27-29.6.1967, kde ve svém projevu s tématem           “O moci a realitě snů“, se spisovatel  Ludvík Vaculík (1926–*)  postavil proti totalitě moci a věnoval se dílčím problémům socialistické společnosti. Analyzoval v té době již  kriticky diskutované metody totalitního vládnutí. V jeho projevu zazněla témata :

·        pád do strachu a občanské rezignace

·        jednota vládnoucích a ovládaných

·        důvěra pro poslušné

·        špatně sepsaná ústava

·        nesmíme se stát stádem

       Sjezdu spisovatelů předcházely významné události, jako bylo vydání knížky Ladislava Mňačka  (1919–1994) “Jak chutná moc“, rozdílný názor k arabsko-izraelské válce, příprava soudního procesu se spisovatelem Janem Benešem (1936–2007) a exilovým Pavlem Tigridem (1917–2003), který vydával v zahraničí časopis “Svědectví“. Ludvík Vaculík se pak dále v červnu 1968 proslavil výzvou “dva tisíce slov“, který podepsala velká část v té době známých osobností.

       Pochopitelně, že u blížících se změn nemohla chybět mládež, která je vždy revoluční hybnou silou a tak protest vysokoškolských posluchačů ze Strahovských kolejí dne 31.října 1967 byl velkou předzvěstí těchto změn. Strahovské koleje byly v říjnu 1967 bez světla a tepla. Vysokoškoláci s heslem “Chceme světlo, chceme více světla“ se vydali do centra Prahy. Demonstraci čítající na 2000 lidí rozehnali na Malé Straně příslušníci tehdejší Veřejné bezpečnosti.

       Začátek ledna 1968 pak přinesl změnu největší, kdy Antonína Novotného (1904–1975) ve funkci prvního tajemníka KSČ vystřídal dne 3.1.1968, v Čechách málo známý slovenský politik, Alexandr Dubček (1921–1992). Události se začaly valit jedna za druhou. V srpnu 1968 však přijely na “bratrskou pomoc“ sovětské tanky a nastal začátek normalizace, který naplno vypukl v lednu 1970. A tak skončila doba nadějí. Zhodnotit tuto dobu bude předmětem budoucnosti, dnes na to není ještě společnost vyzrálá, je však možno již nyní zamítnout zjednodušující hodnocení, jak je interpretováno některými konzervativci, totiž, že šlo o nevýznamný mocenský boj mezi dvěma frakcemi uvnitř KSČ. Kdyby to bylo tak jednoduché, tak by na to zcela určitě nebylo potřeba použít statisícové armády s veškerou těžkou bojovou technikou. 

       V Československém svazu mládeže (ČSM) začaly vznikat ve druhé polovině šedesátých let různé formy činnosti, které se odlišovaly svojí náplní, byly to např. formy kulturní, zájmové (tzv. koníčkářské),  a ty začínaly pracovat na jiných principech, než byl dosud centralisticky řízen celý Svaz. Vedení ČSM nemohlo nevidět tento vývoj a proto od roku 1967 umožňuje vznikajícím zájmovým kolektivům postavení základní organizace v ČSM. Mimo jiné přestává i povinná registrace v místech bydliště. V této situaci se koná ve dnech 5 – 9.6.1967 V.sjezd ČSM, kde se již plně projevuje snaha vytvořit pluralitu organizace mládeže. Sjezd přijímá nové Stanovy, ve kterých je tato pluralita zakotvena. Na protest proti přijatým rozhodnutím odchází z jednání sjezdu stranická delegace. Reformy se pak dostávají rychle do pohybu po lednu 1968. V březnu 1968 zasedal ÚV ČSM a ten již dal plně zelenou pluralitě organizací. A tak vznikají souběžně JUNÁK–svaz skautů a skautek, Česká tábornická unie (ČTU) a Svaz klubů mládeže (ČMR SKM) s myšlenkou volné federace. Později se k nim přidává Český pionýr a z řad sociálních skupin Svaz pracující mládeže (SPM), Unie středoškoláků a učňů (USU), Svaz mládeže českomoravského venkova JUVENA a Svaz vysokoškolského studentstva (SVS). Obdobné organizace  pak později vznikají i na Slovensku. Jako celostátní organizace vznikl Svaz vojenské mládeže. V české republice pak byly nově vzniklé organizace zastřešeny volnou federací pod názvem Sdružení organizací dětí a mládeže (SODM) ustaveným v prosinci 1968 (již po vpádu vojsk Varšavské smlouvy). Tím vlastně přestal existovat původní ČSM. Pochopitelně, že s rozpadem ČSM byly řešeny i majetkové otázky a to v souladu s tehdy platnými zákony.

       Všechno to skončilo v lednu 1970, kdy se začala ve všech sférách společenského života uplatňovat normalizační pravidla, skončilo Pražské jaro, skončil obrodný proces ve společnosti, skončila její demokratizace. Začala doba tuhé normalizace, do jejíhož čela se postavil Gustáv Husák (1913–1991). Mládežnické organizace byly zrušeny politickým rozhodnutím v rozporu s platnou legislativou. Sám Husák byl rozporuplnou osobou. Připomeňme si jeho hlavní životní milníky po roce 1948 :

  - 1951  zatčen, uvězněn a odsouzen na doživotí jako slovenský nacionalista a oponent velkého Koby (J.V.Stalina)

  - 1960  amnestován za presidentování Antonína Novotného

  - 1968  po lednu stál po boku Alexandra Dubčeka

  - 1969  v dubnu převzal moc do svých rukou jako generální tajemník KSČ a zahájil období normalizace

- 1975  penzionoval Ludvíka Svobodu a spojil funkci generálního tajemníka partaje s funkcí presidenta republiky

- 1987 odstoupil jako generální tajemník KSČ a funkci převzal Milouš Jakeš (1922–*), který svým způsobem sehrával, možná proti své vůli, úlohu politického klauna

- 1989  uprostřed sametové revoluce jmenoval dne 10.12.1989 novou vládu národního porozumění a jako president podal demisi a odstoupil z politického života

- 1991  v listopadu zemřel v politickém zapomnění bez jakýchkoliv poct

       Za zmínku stojí jeho slova, která, možná v  pohnutí mysli nebo v určité euforii, pronesl v dubnu 1969 : „Čo je pevné, něchť zvóstaně, čo je něpevné, něchť odpadně“. A tak začaly čistky, to co bylo kdysi pevné, ze strachu odpadávalo, lidé byli vyhazováni z práce, někteří byli odejiti i do kriminálů a do vysokých křesel se vrátila stará zprofanovaná garnitura. Začala Sověty vynucená normalizace, kterou je možno charakterizovat jako postupný přechod z dříve celonárodního nadšení do nedobrovolné tiché kolaborace.

       Není známo, zda se Husák před svou smrtí vyzpovídal. Taková upřímná zpověď by určitě vnesla potřebné světlo do jeho života a vysvětlení, jak to s ním ve skutečnosti bylo. Možná, že svým konáním zabránil připojení Československa k Sovětskému svazu, podobně, jak to na začátku druhé světové války učinil s baltickými státy Stalin po dohodě s Hitlerem.  Nelze mu ale popřít, že v celém svém životě byl tvrdým hochem.

1.3  Základní  čísla o majetku

       Svazáčtí funkcionáři při svém tvrzení o poctivé cestě zapomněli na jednu skutečnost a to, že v roce 1970 přešel politickým rozhodnutím na SSM majetek mládežnických organizací, které tady byly v létech 1968-70 a které byly násilnou cestou zrušeny. Zrušeným organizacím byl majetek zkonfiskován, de facto ukraden, takže celé slavné SSM začínalo jako organizace loupežnická (možná i proti své vůli), nehledě na její profil morální, kdy činnost svazácké organizace byla podřízena komunistické filosofii v duchu marx-leninské ideologie upravené poststalinsko-brežněvovskou doktrínou.

       Souběžně bychom si mohli  položit stejnou otázku a zkoumat, jak vznikl majetek organizací v letech 1968-70 a pokračovat tak dál. Tam to ale bylo jinak a pro řešení problematiky majetku SSM je rozhodující rok 1970.

       Hodnota majetku SSM činila v číslech podle účetních rozvah k 31.12.1991 v České republice  2,069 mld.Kč, na Slovensku zhruba 1,0 mld.Kč. To odpovídalo poměru 2 : 1, se kterým se bilancovalo po listopadu 1989 v politických kruzích při úvahách, jak majetek rozdělit mezi republiky. V kapitole II v odd. 2.4 jsou uvedeny u majetku v České republice podrobnější čísla. Tato čísla upřesňovala hodnoty majetku mapované v druhé polovině roku 1990 na Federálním ministerstvu kontroly a na ministerstvech státní kontroly v obou republikách. Hodnoty k 31.12.1991 se v porovnání k hodnotám z roku 1990 v řádech nelišily.

       Během postupující doby se však hodnoty nepatrně měnily, což vyplývalo z toho, že majetek byl i v době transformačního procesu užíván a zvlášť u podniků, hospodářských a účelových zařízení mělo hospodaření dopad i do finančních pohybů. S ohledem na květnové moratorium v roce 1990 však měly být hodnoty základních prostředků a investic prakticky neměnné. 

       K velkému cenovému skoku došlo v době vzniku obchodních společností. Hodnota majetku k  22.11.1994, tj. k datu, ke kterému byl majetek bývalého SSM převeden z Ministerstva hospodářství ČR na Fond dětí a mládeže (FDM), činila 1,397 mld.Kč (u obchodních společností 0,820 mld.Kč, u majetku státu 0,577 mld.Kč). Znamená to, že během transformačního procesu na ministerstvu, došlo ke snížení jeho hodnoty o 0,672 mld.Kč, tj. o 32,5 %. Touto skutečností se nikdo nezabýval, ba ani Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), který na hospodaření s majetkem prováděl v letech 1994-95, a i pozdějších, několik kontrol. Jistě je na místě otázka, proč k tomu došlo, zda šlo pouze o účetní hry s čísly nebo již někdo připravoval český tunel na majetku. Tyto otazníky narůstají dál, zvláště po roce 1997, kdy činnost FDM silně ovlivňovali mladí sociální demokraté a kdy k úplnému ekonomickému zemětřesení došlo definitivně po roce 2000. Je nutno znovu připomenout, že základy k tomuto zemětřesení byly položeny usnes.vlády ČR č.598/1992 (viz první odst. předmluvy).

1.4. Etapy v transformaci

       Během devadesátých let se toho mnoho odehrálo a pro objektivní zhodnocení procesu je podstatné vytipovat  rozhodující etapy, ve kterých docházelo v transformačním procesu k zásadním změnám, zvratům a rozhodnutím. V tomto oddíle jsou vytipovány etapy v letech 1990-1995. Tyto etapy korespondují s legislativním schématem a lze obecně konstatovat, že vždy něco přinesly, změnily, řešily nebo také neřešily a že v nich celá řada lidí chytračila, intrikovala, ale i se politicky promenádovala a zviditelňovala. To vše vypluje na povrch v dalších kapitolách.

Etapa  leden - květen 1990 – kulaté stoly

Tato etapa byla porevoluční občanskou iniciativou vzniklou zezdola, neboť neexistovala žádná právní rozhodnutí. Kulaté stoly proto, že v nich nikdo nebyl šéfem a všichni se snažili o demokratické řešení, do té doby neznámý pojem

Etapa  květen - prosinec 1990 – majetko-právní unie (MPU)

Tato etapa byla transformací kulatých stolů, kdy do jednání byl vnesen určitý řád a jistá organizační struktura, která byla  oficiálně zaregistrována, Vytváří se právní rámec, ale pořád jde o iniciativu bez dohledu státních orgánů. Vznik unie byl iniciován přípravou zákonného opatření čís.177/1990 Sb., které bylo vydáno dne 18.5.1990

Etapa  leden 1991 - březen 1992 – zmocněnci federální vlády

Do procesu vstoupil federální stát vydáním ústavního zákona, byla zahájená činnost zmocněnců vlády, které jmenovalo Federální ministerstvo financí. Zmocněncům byly na pomoc Ministerstva kontroly jako dohlížecí orgán a Finanční úřady jako odborné finanční instituce.. U místopředsedy federální vlády Jozefa Miklóška vznikla Komise pro majetek bývalého SSM. 

Etapa            listopad 1991 - březen 1993 – Ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR

Federace rozhodla převést majetek do kompetencí obou republik, v ČR přešel proces usnesením vlády ČR č. 423 z 23. 10. 1991 na tehdejší Ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR . Převod majetku byl realizován v číslech k 31.12.1991.  U vlády ČR byla ustavena Komise vlády pro dohled nad převzetím a pro rozdělení majetku bývalého SSM.                                                                           

Podetapa listopad 1991 - červen 1992 – 1.varianta řešení

Ve spolupráci s mládežnickými organizacemi zastoupenými přímo a  poradním sborem, navazujícím na činnost MPU a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT ČR) byla v květnu 1992 zpracována 1.etapa návrhu na transformaci, ve které se předpokládalo převedení využitelného majetku, především nemovitého, do vlastnictví konkrétních subjektů. Zřetel byl vzat i na neorganizovanou mládež, kterou převážně reprezentoval  Svaz klubů mládeže (ČMR SKM).

Podetapa červenec 1992 - březen 1993 – 2. varianta řešení

Vláda ČR rozhodla svým usnes.č.598 z 21. 10. 1992 o zřízení obchodních společností. Toto rozhodnutí porušilo smysl ústavního zákona, neboť došlo ke státní privatizaci velké části majetku bez účasti mládežnických organizací a ústavní zákon tím vlastně diskreditovalo.

Etapa březen 1993 - prosinec 2004 – Fond dětí a mládeže

Fond dětí a mládeže byl zřízen zák.č.113/1993 Sb., ze dne 23.3.1993. Jeho zásluhou   zůstala část majetku ve vlastnictví státu, FDM znemožnil, aby ministerstvo (MH ČR) tuto část majetku vložilo do společnosti JUNIA spol.s r.o. a ve své činnosti FDM v prvních letech své působnosti chtěl v určitém přetransformování realizovat původní myšlenku a tento majetek nabídnout mládežnickým organizacím do pronájmu.

Pozn.: Činnost Fondu dětí a mládeže po roce 1996 a další etapy  procesu jsou již novodobou

           záležitostí. V této publikaci je nepopisuji a v závěru uvádím pro dokreslení jen některá

           fakta.

       V této kapitole se nezabývám bližšími podrobnostmi a ani konkrétními  osobami a jejich jmény. Těch jmen, respektive odpovědných lidí, kteří zapadají do vypracovaného schématu, bylo více jak  80, po roce 1995 se jejich počet dále navýšil. Jaké byly úmysly těchto lidí? A čeho chtěli dosáhnout? To mělo v té době zajímat nejen mládežnické organizace a jejich představitele, ale především kompetentní činitele a v nemalé míře orgány činné v trestním řízení. Bohužel veškeré snahy vyzněly do prázdna.

1.5  Dopis Václavu Klausovi

       Tuto první kapitolu uzavřu dopisem, který jsem poslal dne 7.10.1992 předsedovi vlády ČR Václavu Klausovi ve snaze zabránit transformaci, která spadá do podetapy červenec 1992 - březen 1993 a kdy v pozdějších letech bylo potvrzeno, že rozhodnutí tehdejší vlády bylo naprosto špatné a nastartovalo devastaci nejen po stránce materiální, ale diskriminovalo i původní ideu ústavního zákona:

                                                                                            V  Praze dne 7. října 1992

Vážený pan

Doc. Ing. Václav   K l a u s, CSc.

předseda  vlády ČR

Vážený pane předsedo vlády,

        omluvte prosím, že Vás obtěžuji a zatěžuji v době, kdy máte zcela jiné starosti.

       Majetek bývalého SSM, který přešel podle ústav.zák.č.497/1990 Sb., do vlastnictví státu, se řeší zdlouhavě již druhý rok. V současné době připravuje určitá skupina lidí návrh transformace majetku, který by mohl ve své realizaci zdiskreditovat smysl a původní záměr ústavního zákona. Připravované řešení lze považovat jako návrat ke staré koncepci, kdy majetek byl v jedněch rukou u jedné organizace.

       Osobně se problematikou majetku zabývám téměř od samého začátku. V březnu 1991 jsem byl pověřen jako zmocněnec vlády ČSFR pro majetek bývalého ÚV SSM a od listopadu 1991 do června 1992 jsem byl ředitelem zvláštního odboru pro majetek SSM na MHPR ČR. Pro rozlišnost názorů na transformaci mezi mnou a Komisí vlády a především pak některými pracovníky MSK ČR, jsem byl k 30.6.1992 z funkce odvolán.

       Řešení transformace majetku, které ministerstvo až do 30.6.1992 předkládalo Komisi vlády, navazovalo na předchozí iniciativy, je pragmatické a odpovídá vlastnickým vztahům z hlediska využívání a správy majetku  a odpovědnosti k němu a vychází ze smyslu ústavního zákona. Majetek komerčního charakteru, který nemá vůbec přímou vazbu na činnost mládežnických hnutí (podniky a hospodářská zařízení), by bylo objektivní transformovat privatizačními metodami a finanční efekt z transformace použít pro financování činnosti dětí a mládeže s možností využití úroků z vázaných vkladů. Majetek, který fyzicky slouží pro přímou činnost dětí a mládeže (majetek ve vlastnictví účelových zařízení), vlastnicky vázat přímo na konkrétní subjekty (organizace mládeže). Návrh řešení je uveden v příloze mého dopisu. Příloha obsahuje i komplexní informaci o celkové problematice.

       Lze vytušit, že jisté síly využívají přechodné období, kdy stará vláda neexistuje a nová vláda má dost jiných starostí. Vše zapadá do dlouhodobého scénáře staronových struktur, které pouze převlékly kabáty a nadále škodí demokratizaci celé společnosti. Nedovedu dost dobře pochopit, že právě ministři ODS dali prostor těmto silám. Proto se na Vás, vážený pane předsedo vlády, obracím, dnes již jako občan této republiky, abyste z pozice své autority a i z hlediska svých zásad na přeměnu bývalé komunistické společnosti na společnost demokratickou, zamezil dalšímu negativnímu vývoji u majetku SSM.

       Pokud dáte za pravdu mému navrženému řešení, bylo by nutné realizovat potřebná opatření urychleně, aby tak nedocházelo ke zbytečným ztrátám a dalšímu znehodnocování majetku.

       Přeji Vám pevné nervy ve Vašem úsilí a jsem v úctě

                                                                                           Ing  Vlastimil    P o b o ř i l