KAPITOLA 06 Orgány, komise, organizace, jednotlivci–část 2

6.1 c) Komise

08. Komise místopředsedy vlády ČSFR Jozefa Miklóška

   Komise byla zřízena podle usnes.vlády ČSFR č.902/1990 a č.20/1991 po dohodě místopředsedy vlády ČSFR s místopředsedy obou republikových vlád. Jejím úkolem bylo sledovat politické naplňování ústavního zákona, spolupracovat s ostatními federálními orgány a zmocněnci vlády ČSFR na celé cause majetku. Její náplň lze shrnout do těchto bodů:

- koordinovat činnost zmocněnců jmenovaných FMF

- navrhnout vládě ČSFR a vládám republik rozdělení majetku mezi federaci a republiky

- shromažďovat a podávat návrhy republikovým orgánům státní správy na další využití majetku

- koordinovat přípravu ideového návrhu na zřízení fondu majetku dětí a mládeže

- plnit úkoly vyplývající z usnesení vlády ČSFR a řešit operativní úkoly.

   Spolupráce této komise s federálními ministerstvy FMF a FMK nebyla však dobrá, někteří její členové, mezi než patřil zejména John Bok,  spatřovali nedostatky v tom, že FMF v čele s Václavem Klausem se o majetek jako jeho správce prakticky nepostaralo a vše ponechalo na zmocněncích, jejichž kompetence a pravomoce byly pramalé, a FMK v čele s Květoslavou Kořínkovou připustilo nedostatečnou úroveň legislativních předpisů vydávaných federální vládou.

odpovědní zástupci komise:

RNDr. Jozef Miklóško, DrSc.

místopředseda federální vlády ČSFR vzniklé po prvních svobodných volbách v roce 1990. Patřil mezi uhlazené intelektuály a dal komisi plnou důvěru.

JUDr. Ladislav Hoffmann

předseda komise, jako Slovák se s větší odpovědností zajímal o majetek na Slovensku

JUDr. Hana Marvanová

byla členkou komise jako poslankyně České národní rady (ČNR). Dále byla členkou Komise vlády ČR a poslankyní Poslanecké sněmovny ve volebním období 1992-96. V devadesátých letech zastávala v Občanské demokratické alianci (ODA)  vrcholné stranické funkce. Její aktivitu jako členky komise místopředsedy Jozefa Miklóška jsem nijak nezaregistroval. Rovněž tak se nijak nepodílela na činnosti Komise vlády. Do komise jsem chodil od prosince 1991 do června 1992 a ani jednou jsem ji na zasedání neviděl. Bylo by zajímavé vědět, co ji vedlo k této pasivitě, zda její poslanecké a stranické vytížení nebo poznatek, že komise není k ničemu.

Zuzana Mistríková

byla členkou komise jako poslankyně Slovenské národní rady (SNK)

Ing. Tomáš Ctibor

D. Větrovský

členové komise

John Bok

člen komise. V komisi byl výraznou osobností. Jako známý disident byl svým způsobem velký bouřlivák, jehož názory byly nesmlouvavé s pohrobky totalitního režimu, i když tito chlapci nebo

hoši, jak jim říkal, se blazeovaně chovali a nepřipouštěli si žádnou odpovědnost za léta minulá. Šlo především o postsvazácké funkcionáře z vrcholných orgánů SSM, kteří se snažili sabotovat ústavní zákon (viz kap.IV) a připravovali se na svou novou budoucnost, mimo jiné i jak na majetku zprofitovat. John Bok se v majetku angažoval i po skončení činnosti komise, byl spoluautorem článku „Ukradený majetek SSM“ otištěného v Českém deníku v listopadu 1993, vystupoval v mnoha pořadech Českého rozhlasu (redaktor Antonín Zelenka) i České televize. Pro dokumentování jeho temperamentu uvedu jednu pikantní historku. Na den 18.9 1991 svolal poslanec za ČSSD Michal Kraus  (pozdější kakaový mág v půlmiliardové transakci kakaových bobů) na popud některých zmocněnců brífink do Poslanecké sněmovny, jehož účelem bylo informovat novináře o realizaci ústav.zák.č.497/1990 Sb. Hlavními protagonisty měli být federální ministři Václav Klaus a Květoslava Kořínková. Květoslava Kořínková se dostavila osobně, Václav Klaus za sebe vyslal náměstka Jaroslava Jurečku. Přítomen byl John Bok,  několik zmocněnců, asi tři další poslanci a pochopitelně novináři. V bouřlivé diskuzi se John Bok neudržel a prohlásil, že za všechny nedostatky v předávání majetku KSČ a SSM může Květoslava Kořínková a že taková kráva nemá na ministerstvu co pohledávat. V sále to jen zašumělo. Ministryně Kořínková neztratila glanc a pokračovala v jednání bez jakýchkoliv emocí. Celá aféra skončila u soudu, Květoslava Kořínková požadovala omluvu a peněžní satisfakci ve výši 100 tis.Kčs. Soudní jednání bylo uzavřeno dne 3.3.1992 a Johnu Bokovi uložena omluva. O Květoslavě Kořínkové jsem se krátce zmínil v odst.02 odd.5.3a), někteří disidenti ji označovali za osobu, která i když v KSČ podle jejího vyjádření nebyla, byla u normalizačního režimu velice dobře zapsána. Byl jsem u soudu jako svědek, bohužel jsem z jednání neměl dobrý pocit, neboť jsem k oběma aktérům choval stejný neutrální postoj a oba jsem v cause majetku SSM považoval za odpovědné pracovníky.

09. Parlamentní komise pro mládež

   Při Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Parlamentu ČR byla ve volebním období 1992-1996 ustavena komise pro řešení otázek kolem mládežnických hnutí. Koncem roku 1995 byla přejmenována na Podvýbor pro mládež. Komise zasedala jednou měsíčně a jednání se zúčastňovala celá řada představitelů mládežnických organizací, FDM i orgánů státní správy (MŠMT ČR, MF ČR). Nezastupitelnou roli sehrála komise ve vlastním výboru v roce 1993, kdy výbor otevřel otázku majetku bývalého SSM vůči Ministerstvu hospodářství ČR (MH ČR) a veřejně před sdělovacími prostředky označil koncepci obchodních společností, zpracovanou   MHPR ČR, (od 1.1.1993 přejmenováno na MH ČR) za rozpornou s myšlenkou ústavního zákona. Činností komise  byly do řešení problematiky majetku bývalého SSM znovu od roku 1994  zainteresováni ti, kterých se causa majetku týkala, tj. representativní občanská sdružení dětí a mládeže.

odpovědní zástupci parlamentní komise:

JUDr Ing Jiří Karas

předseda komise, poslanec za KDU-ČSL. Byl největším oponentem filozofie autorů obchodních společností a tím nesmlouvavým kritikem vlastní osoby ministra Karla Dyby. Plnou odpovědnost svaloval na tohoto ministra bez ohledu na skutečnost, že Karel Dyba byl, objektivně hodnoceno, pouze nástrojem v rukou ambiciózního ministra Igora Němce. Toho ovšem na špagátech tahali jiní vykukové z jeho ministerstva. Jiří Karas se podrobně seznámil s celou problematikou a  velkým množstvím materiálů, které mu poskytovaly aktivní argumentaci proti usnes.vlády ČR č.598/1992, tudíž proti samotnému ministrovi MH ČR. V prvním pololetí 1993 inicioval jednání parlamentního výboru s Karlem Dybou, kde došlo k  ostudnému vystoupení pracovníků ministerstva , kdy ani sám   ministr, ani jeho pracovníci neuměli dostatečně vysvětlit smysl transformace podle usnes.vlády č.598/1992, mimo jiné neuměl Karel Dyba odpovědět na otázku, zda byl, či nebyl tehdejší ředitel odboru Bohumil Čihák členem Lidových milicí. V závěru roku 1993 interpeloval  Karla Dybu jako koaličního ministra, kdy mu položil řadu otázek a kdy z odpovědí na rozsáhlý materiál prokazatelně vyplynuly chyby a vážné nedostatky při zakládání obchodních společností  ministerstvem. Známá je jeho kritika jakési obhajoby Karla Dyby v brožuře Legendy a pravdy z prosince 1994. V květnu 1994 vedl delegaci na Pražský hrad k presidentovi republiky Václavu Havlovi, kde veřejně označil za viníka situace nastalé v transformaci majetku bývalého SSM ministra Karla Dybu. Své názory dal k dispozici celé řadě novinářů. Jeho činnost nezůstala bez odezvy s druhé strany, ale v té době již značná část sdělovacích prostředků podporovala koncepci připravenou FDM v 1.pololetí 1994 a přejímanou i  parlamentním výborem. Rivalita mezi Jiřím Karasem a Karlem Dybou nabyla takových rozměrů, že se začalo hovořit o souboji titánů na politickém nebi. Za veškeré chyby politické i ekonomické, kterých se Karel Dyba jako ministr dopustil, prohlásil Jiří Karas před presidentem republiky Václavem Havlem, že chce hlavu ministra Dyby na stříbrném tácu, což se prakticky splnilo v červnu 1996, kdy už ho jeho věrný přítel Václav Klaus  nemohl v politice udržet.  Karel Dyba odešel nejen z ministerstva, ale i z politiky. 

Alfred Frommer, poslanec za KDU-ČSL

Martin Chudoba, poslanec za KSČM

oba poslanci, i když byli každý jinak politicky orientován, zastávali v komisi stejné názory, jako jejich předseda.

10.  Komise vlády ČR pro dohled nad převzetím a pro rozdělení majetku bývalého SSM

   Komise byla zřízena usnes.vlády ČR č.129/1991 v dubnu 1991 a zrušena dalším usnes.vlády ČR č.598/1992 v říjnu 1992. (Ne)aktivně pracovala od července 1991 do srpna 1992. Její náplň vyplývá ze samotného názvu. Pochopitelně se od činnosti této komise očekávalo, že bude vládě ČR iniciovat návrh na využití majetku se snahou naplnit ústavní zákon, tj. že majetek bude rozdělen tak, aby byl použit výhradně pro potřeby dětí a mládeže. To byl ovšem mylný názor. Již vlastní složení komise ukazovalo na fakt, že jednání nepovedou ke konkrétním závěrům. Ze 13 členů bylo 6 právníků a to samo o sobě již nasvědčuje tomu, že kde je moc právníků pohromadě, tak to zavádí určitou čertovinou. Ale nebyli to právníci, kteří otočili chod dějin, ale zcela jiná skupina, která takticky zmanipulovala většinu ostatních, ale hlavně dostala do hry samotného ministra Igora Němce. Jednání komise byla v zásadě neplodná, protože každý člen tam hájil nějaké zájmy a svým způsobem taktizoval.. Jednání byla zdlouhavá a o ničem Pro lepší pochopení věci uvedu jeden skutečný případ. Tak jedna nejmenovaná organizace xy potřebovala do své kanceláře několik židlí. Svůj požadavek uplatnila prostřednictvím nejmenovaného člena X komise. Ten ve vhodný okamžik požadavek přednesl. A nyní došlo ke zcela vážné diskuzi:

člen A: kolik, že těch židlí potřebují?

člen X: moment, musím se podívat, jó, tady to mám, požadují 5 kusů

člen B: dal bych ke zvážení, zda jim nestačí pouze 4, co vlastně o té organizaci víme?

člen C: většinou v zasedačce bývá nejméně 6 židlí

člen D: to by ale měly být stejné, máme někde vůbec takový počet stejných židlí?

do toho ministr Igor Němec: svazáci a pionýři nedostanou ze svazáckého majetku ani tuhle  tužku a ukázal na tužku, kterou klepal o stůl

člen E: já myslím, pane předsedo, že bychom měli hlasovat

předseda komise: dobře, můžeme tuto záležitost uzavřít, pane zapisovateli zapište: „Komise souhlasí, že organizace xy dostane z majetku SSM 6 ks židlí, úkol zajistí  MHPR ČR“

   Projednávání takových a podobných problémů bylo celkem běžné. Říkali jsme tomu jednání komise o židlích a tužkách. Kdyby se jednání zúčastnil Mr. Parkinson, tak by byl určitě ve svém živlu. Pokud se však mělo jednat o podstatných věcech, byla najednou komise v rozpacích a věc se snažila zamést po stůl. Tak např. jsem do komise začátkem února 1992 předložil za MHPR ČR zásadní materiál (viz odd.9.2 kap.IX), který řešil obecně hlavní zásady transformace 1.etapy majetku, tj. SÚZ, v souladu s § 4 ústav. zák.č.497/1990 Sb. Tento materiál zpracovali za mé osobní účasti pracovníci zvláštního odboru ve složení: Václav Vlček, Ludmila Vaňková, Miroslav Blecha, Helena Dostálová a za komisi místopředsedy vlády ČSFR John Bok. Komise tento materiál nikdy neprojednala, několikrát jsem v komisi žádal, aby k tomuto materiálu bylo přijato závazné rozhodnutí, ale vždy ho předseda komise zesabotoval. Tehdy jsem dospěl k závěru, že komise je nejen k ničemu, ale že je velmi nebezpečná a že se zde vytváří základ velice vykutálené mafie. Myslím si, že celé řadě jejích členů to vůbec nedošlo, protože ti nastupující hoši, které jsem později označil Němcovými našeptávači a autory obchodních společností, jednali úlisně a záludně s určitou dávkou starostí a zájmu o občanská sdružení dětí a mládeže. Že jde z jejich strany o podvod bylo již jasné, když jsme za MHPR ČR v dubnu a květnu 1992 předložili první balík návrhu, ve kterém jsme řešili ony Správy účelových zařízení o hodnotě majetku 688.538 tis.Kč. (viz odd.8.4 kap.VIII a kap.IX).

   V první polovině roku 1992 předložil zvláštní odbor (označen 77-ZO II) MHPR ČR do komise postupně návrhy na transformaci majetku v hodnotě 1,057 mld.Kč, tj. 51,1 % z celkové hodnoty majetku. Návrhy transformace vycházely z filozofie, že majetek sloužící výhradně komerčním účelům bude transformován privatizačními metodami a výsledný efekt, tj. finanční prostředky z transformace budou použity jednak pro financování činnosti (jako příspěvek) jednotlivých mládežnických a dětských organizací s možností využití úroků z vázaných vkladů (tehdy činily 10-12 %), jednak pro financování velkých oprav těch zařízení, která přejdou do majetku organizací. Majetek sloužící převážně činnosti dětí a mládeže, především nemovitý, bude transformován přímým převodem do vlastnictví těchto organizací.

   Komise projednala z předložených materiálů a návrhů pouze 0,273 mld.Kč, tj. 25,9 %. Na otázku, proč tak málo, je odpověď patrna z toho, co jsem uvedl výše. Jeden důvod je i ten, že komise za rok své činnosti nepředložila vládě ČR žádný návrh, který by řešil transformaci majetku z hlediska obecné filozofie. Názor z let 1990–91 na řešení majetku z úrovně Federace existoval, usnesením vlády ČSFR č.430 ze 4.7.1991 byly kompetence převedeny do republik, takže odpovědnost za řešení přešla na vlády obou republik. Komise nevymyslela do voleb v červnu 1992 žádnou filozofii, na které by se sjednotila. A tak vláda ČR neznala de facto názor komise a komise se nesnažila znát ani názor vlády.

   Dne 4.6.1992, v předvečer voleb, se u premiéra vlády ČR Petra Pitharta konalo jednání za účasti předsedkyně ČNR Dagmar Burešové, Jiřiny Šiklové a předsedů organizací, jejichž činnost zasahuje až do let před druhou světovou válkou, sdružených v organizaci ustavené pod názvem Seskupení dětských a mládežnických organizací. Osobně jsem se z popudu úřadu  vlády, tohoto jednání zúčastnil, tehdy již v zádech s mým protektorem Vlastimilem Bezděkem a celé konzilium jsem informoval o stavu transformace majetku bývalého SSM v České republice a velmi kriticky o tom, co se připravuje po volbách. Můj protektor se snažil upozornit, že na podání těchto informací nemám od ministra souhlas, jeho bláboly ovšem nebral nikdo v potaz. Jednání se měl původně zúčastnit i sám ministr Karel Dyba, ale ten podle sdělení Jiřiny Šiklové ten den obhajoval docenturu. Závěrem schůzky předseda vlády ČR Petr Pikhart uvedl, že organizace Seskupení, ve kterých se sdružily organizace v minulých letech několikrát zakázané a o majetek několikrát přišly, se budou na transformaci majetku bývalého SSM podílet ve výši 30-ti %. To ovšem nevonělo komisi a proti navrženému řešení představitelé komise tvrdě zasáhli. A tak v závěru volebního období 1990-92 došlo k rozporu mezi tehdejším premiérem a komisí a situace došla tak daleko, že ve vládě nebyly projednány žádné transformační  návrhy a to ani návrhy MHPR ČR dříve v komisi projednané, ani návrhy, které bez projednání s komisí předložil premiér. Materiály byly z jednání vlády staženy a neobjektivně zdůvodněno, že předložené návrhy nezohledňují dostatečně objektivně požadavky jednotlivých mládežnických a dětských organizací.

   V prvním pololetí 1992 byl stav transformace majetku, vyjádřený ve finančních hodnotách evidovaných v pořizovacích cenách platných k 31.12.1991, v tomto rozsahu:

   Z uvedeného přehledu byla dokončena pouze transformace Domu dětí Praha–Hrad. Ostatní návrhy byly zrušeny a tak celá práce zvláštního odboru od 18.11.1991 do 30.6.1992 byla v této oblasti zbytečná a vynaložené finanční prostředky přišly vniveč.

členové a členky komise vlády ČR:

Ing. Vladimír Dušek  *)       (viz odst.04 odd.5.4b kap.V)

Ing. Jiří Strouhal  *)            (dtto) 

RNDr. František Králík *)   (dtto)

PhDr. Jan Bělohlávek  *)    (viz odst.06 odd.5.4b kap.V)

JUDr. Renata Sladká

členka komise, pracovnice MŠMT ČR, papouškovala názory svého náměstka.

JUDr. Václav Halbich

člen komise, ředitel odboru na MF ČR, v zásadě sám sobě si nerozumící mluvka. Když jsem komisi informoval o zpracování trestní žaloby na FKC SM o vydání finančních prostředků v tom smyslu, že nejde o jednoduchou záležitost, prohlásil zcela bez zardění: „Jestli pane řediteli neumíte žalobu napsat, zajděte za mnou a já Ván ji napíši za pět minut“. Setkal jsem se s ním v roce 1994 jako ředitel FDM již jako se soukromou osobou a tehdy se mnou žertoval, co že to bylo za partu blbců a hňupů ve vládní komisi, kteří nebyli schopní nic projednat a co to vůbec bylo za komedii, která se v komisi hrála.

JUDr. Miloslav Moravec

člen komise, ještě před listopadem 1989 prokurátorem na Praze 4, od března 1992 soukromá osoba. Měl snahu projednávat důležité materiály v celku konkrétním způsobem, což uměli Vladimír Dušek s Františkem Králíkem zahrát vždy takticky do autu.

JUDr. Svatopluk Procházka

člen komise, právník úřadu místopředsedy vlády ČR, celkem nevýrazná osoba, své názory na věc příliš neprojevoval.

Mgr. Monika Haberzettlová

členka komise, pracovnice Ministerstva zdravotnictví ČR, stáhla se prakticky do pozadí a do jednání komise prakticky nezasahovala.

JUDr. Leonard Danneberg

člen Komise, poslanec ČNR ve volebním období 1990-92 za KSČM, žoviální pán, byl ochoten odsouhlasit jakoukoli blbost, která přišla na pořad jednání.

JUDr. Hana Marvanová  *) (viz odst.07 odd.6.1c)

Michal Sedláček

člen komise, poslanec ČNR ve volebním období 1990-92, není mi známo, za jakou stranu. Žádnou zvláštní aktivitou neoplýval.

Ing. Vladimír Šuman

člen komise, poslanec ČNR ve volebním období 1990-92 a poslanec Poslanecké sněmovny ve volebním období 1992-96 za ODA,byl předsedou branně-bezpečnostního výboru Parlamentu ČR,

ve volbách v roce 1996 se ODA do Parlamentu ČR nedostala a Vladimír Šuman přešel na Ministerstvo obrany ČR jako náměstek ministra. Tak, jako každá vrchnost potřebuje svého šaška, tak snad proti své vůli sehrával tuto roli Vladimír Šuman v komisi. Byl zneužíván běžně  předsedou Vladimírem Duškem a Františkem Králíkem, neboť musel mít připomínky ke všemu, co se v lomisi projednávalo. Parodoval jsem to i na případ, že kdyby si někdo z komise chtěl jít odlehčit na WC, musel by se k tomu Vladimír Šuman vyjádřit. Mnohokráte předseda Vladimír Dušek s jistou dávkou potěšení prohlásil: „Ještě se k tomu nevyjádřil pan poslanec Šuman, má nyní slovo“. A to byla voda na jeho mlýn. Jako poslušný sluha ochotně informoval Dagmar Burešovou,  při její návštěvě komise, zmíněné v souvislosti s Františkem Králíkem, že právě před chvílí rozhodla komise, že Junákům byla odsouhlasena jedna nemovitost, takže její obavy, zda Junák nějaký majetek dostane, jsou neopodstatněné. Osobně jsem se s ním dostal dvakrát do přímého sporu, kdy po prostudování materiálů, které MHPR ČR předložilo do komise, kritizoval úroveň a nedostatečnost těchto materiálů.

11.  Zvláštní komise MHPR ČR

Tato ministerská komise projednávala materiály zpracované zvláštním odborem zřízeným na ministerstvu podle usnes.vlády ČR č.423/1991 ke dni 18.11.1991. Komise začala pracovat v březnu 1992 a svoji činnost ukončila prakticky po vzniku FDM v době jeho zapsání u obchodního soudu v Ostravě. Musím odpovědně prohlásit, že v dubnu a květnu 1992 mnou předložené návrhy podpořila, svoje názory po červnu 1992 musela vůči Igoru Němcovi a komisi žoviálně změnit.

odpovědní pracovníci komise:

Ing. Václav Kupka, CSc.

předseda komise, 1.náměstek ministra MHPR ČR (MH ČR)

RNDr. Jiří Beták

člen komise, do 31.10.1992 vedoucí úřadu ministra, od 1.11.1992 ředitel odboru

Ing. Zdeněk Kruliš, CSc.

člen komise, ředitel sekretariátu ministra, od 1.11.1992 přejmenována funkce na vedoucího úřadu

Ing. Igor Hartman

člen komise, ředitel hospodářské sekce ministerstva, do 31.12.1991 mu byl podřízen zvláštní odbor, od 1.1.1992 přešel tento odbor do přímé kompetence ministra

JUDr. Václav Bártík

tajemník komise, vedoucí sekretariátu 1.náměstka ministra.

       V této kapitole jsem se zabýval činnostmi komisí, které do transformace majetku bývalého SSM zasahovaly. Z popisu jejich činnosti a chování jednotlivých jejich členů vyplývá, že některé komise sehrály pozitivní roli, jiné, speciálně Komise vlády, roli naprosto opačnou. Z obecného pohledu se ukázalo, že pokud komise dostane nepřiměřeně velkou moc a nejsou-li jí dány konkrétní úkoly a odpovědnost za jejich splnění, stane se platformou diskutérů a  kecalů, ale i semeništěm  nebezpečných rejdů. V případech, kdy členové jsou za svou účast v komisích dokonce i honorováni, jde potom vyloženě o vyhozené peníze.