HISTORIE MAJETKU BÝVALÉHO SSM (Socialistického svazu mládeže) - zpracoval Ing. Vlastimil Pobořil
PŘEDMLUVA
Koncem roku 1994 vydalo Ministerstvo hospodářství ČR brožuru s názvem Legendy a pravda o majetku SSM (autoři anonymní). Tato publikace byla určena především poslancům Parlamentu ČR, některým ministrům a dalším státním činitelům. Jejím účelem bylo obhájit transformaci majetku bývalého SSM, kterou ministerstvo provedlo v posledních měsících roku 1992 a na začátku roku 1993, kdy majetek bývalého SSM vložilo podle usnes.vlády ČR čís.598 z 21.10.1992 do obchodních společností.
Rok předtím, dne 17. listopadu 1993, uveřejnil Český deník článek s nadpisem “Ukradený majetek SSM“ (autoři Pavel Hlaváč, John Bok, Vlastimil Pobořil), ve kterém označili autoři článku třetí výročí vydání ustav.zák.č.497/1990Sb., o navrácení majetku bývalého SSM, ze dne 16.11.1990, jako výročí smutné. Tím, že byl tento majetek citovaným usnesením vlády vložen do obchodních společností, na jejichž činnosti a řízení se organizace dětí a mládeže vůbec nepodílely a z vlastního transformačního procesu byly vyšachovány, byl zákon v jeho prvotním poslání porušen a zdiskreditován. Ústavní zákon totiž stanovil, že měl být majetek rozdělen tak, aby byl použit výhradně pro potřeby dětí a mládeže.
Majetek bývalého SSM se začal řešit ihned po listopadu 1989 a v té době asi málokdo předpokládal, že se z této causy vyvine detektivka souměřitelná s hollywoodskými thrillery a že celá tato kovbojka bude nekonečným příběhem o lidské blbosti a její síle. Obecně je známo, že blbost je rodnou sestrou moci. Causa majetku však nepoukázala jen na blbost mocných, ale i na to, jak změna politických poměrů dovede ovlivňovat charaktery lidí, nejen kladně, ale především i záporně, a to bez ohledu na to, kde tito lidé seděli, ať v ministerských křeslech, parlamentních lavicích nebo se angažovali v různých komisích a poradních sborech či jiných institucích, anebo působili jako dobrovolní funkcionáři v nově se utvářejících občanských hnutí dětí a mládeže. Transformace majetku řešená ústavním zák. čís. 497/1990 Sb., měla vytvořit startovní čáru společenských a materiálních podmínek pro obnovu výchovy a využití volného času dětí a mládeže v duchu demokratických zásad a principů.
Necelé čtyři roky po sametové revoluci se ve společnosti, v rámci transformace majetku bývalého SSM, vyprofilovaly dva tábory. První tábor představovali dobrovolní představitelé nově a demokraticky se utvářených mládežnických organizací, někteří poslanci České národní rady (později Parlamentu ČR) a někteří ministerští a státní činitelé. K tomuto táboru patřila i značná část novinářů a redaktorů sdělovacích prostředků. Druhý tábor se začal vytvářet jakýmsi plíživým způsobem od konce roku 1991 a do transformačního procesu aktivně vstoupil po parlamentních volbách v červnu 1992. Představovala ho skupina politicky neprůhledných pracovníků na Ministerstvu státní kontroly ČR, která pod pláštěm Občanské demokratické strany a zaštítěná ministrem Igorem Němcem, zvrátila porevolučně připravovanou transformaci majetku a pohřbila dvouletou práci dobrovolných pracovníků občanských sdružení.
Shora uvedené dokumenty vyvolaly na straně obou táborů, které v té době již proti sobě veřejně vystupovaly, značné pobouření. Ministerští pracovníci označili autory článku za lobbisty a prospěcháře, a za pozoruhodnou skupinu tří osob, kterou spojuje různá míra spoluodpovědnosti za majetek SSM. Na druhé straně se proti Legendám vyjádřil poslanec Jiří Karas, který prohlásil, že Legendy jsou lží na křídovém papíře a mají sloužit pouze jako obhajoba ministru Karlu Dybovi za to, jak jeho ministerstvo v letech 1992-93 s majetkem bývalého SSM nakládalo.
Tyto dva dokumenty z poloviny devadesátých let minulého století je možno považovat v transformaci majetku bývalého SSM za významné, neboť vyvolaly ve společnosti otevřenou diskuzi a přispěly k vytvoření vyhraněného napětí kolem svazáckého majetku. Naproti tomu u majetku KSČ, jehož hodnota byla mnohonásobně vyšší než hodnota majetku SSM, se nic takového nedělo, celá kauza vyčpěla jaksi do ztracena a nikdo neprojevil zájem se tím zabývat. Pravý opak u majetku SSM proto s odstupem času vyvolává potřebu určitého historického zhodnocení jeho vývoje a provedení věcných analýz jeho jednotlivých etap.
Osobně jsem se k této kauze dostal zcela náhodou a bez jakýchkoliv politických ambicí. To z hlediska dnešního pohledu vnímám jako amatérské vstoupení do politického dění, kde z mé strany jsem předpokládal, že nová doba bude mít snahu napravit kritizované praktiky doby předchozí a že intrikování a ohlupování bude v menšině a tudíž zvládnutelné. Opak se však stal skutečností. Samotná kauza se táhne od roku 1990 a překulila se do prvního desetiletí třetího tisíciletí. Aktivně jsem se v ní angažoval v letech 1991 - 95, nejprve jako zmocněnec Federální vlády ČSFR, potom jako ředitel zvláštního odboru na Ministerstvu pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR a nakonec jako ředitel exekutivy Fondu dětí a mládeže a souběžně s tím jako jednatel obchodní společnosti JUNIA, s.r.o. Od roku 1996 jsem dění sledoval již jako občan státu.
Historii majetku nepopisuji jen jako chronologii jednotlivých událostí, některé dokumenty uvádím v doslovném znění, dokládám fakta a skutečnosti v číslech a paragrafech a snažím se o různé analýzy úzce profesních detailů. Přitom propojuji jednotlivé oddíly a kapitoly určitými úvahami, které by měly přispět k lepšímu pochopení celkové problematiky a to nejen ve vztahu k vlastnímu majetku, ale také ve smyslu odpovědnosti jedinců vůči společnosti, ve které se politicky angažují. Při svém hodnocení a popisu vycházím z písemných materiálů, které zaručují dostatečnou pravdivost a objektivitu. V analýze jednotlivých etap se nemohu vyhnout kritice osob, rozhodnutí a určitých mafiánských praktik, proti nimž jsem vystupoval a snažil chránit smysl a myšlenku zákona.
V publikaci uvádím celou řadu osob. V běžném textu u jednotlivých jmen vynechávám jejich akademické tituly, až na výjimky, kde to považuji za účelně. Abych se však nedopustil určité diskriminace, tak v kapitolách V, VI a VII je uveden přehled všech lidí vázajících se k majetku s jejich plnými tituly. Tento systém považuji za objektivní a pro čtenáře čitelnější.
Na další stránce je zobrazeno schéma, ze kterého jsou patrny hlavní ekonomické, právní a organizační informace a procesy, které byly předmětem transformace majetku v letech 1990-95. Jsou zde uvedeny legislativní předpisy vydané v úrovni Federace i České republiky a návazně na to instituce, které byly těmito předpisy vázány a odpovídaly za transformační proces. Souběžně s těmito institucemi jsou na tomto schéma uvedeny i nevládní iniciativy, které vznikaly zespodu a měly na vlastní transformaci eminentní zájem. Slovenská republika měla svoje specifika, kterými se v této historii nezabývám a rovněž se tak nezabývám samotným procesem na Slovensku. Celostátně byl proces od května 1990 podřízen jednotnému postupu, podle kterého probíhala transformace až do rozpadu státu na konci roku 1992.
