SKUPINA AMATÉRSKÝCH LOUTKÁŘŮ (SAL)

kolektivní člen SKM (od roku 2010)
předseda SAL Jan Bém

V letech 1967 a 1968 vrcholily snahy amatérských loutkářů o založení Svazu amatérských loutkářů (SAL). Tehdy v čele usilování byly takové osobnosti jako Vojtěch Cinybulk, Jan Malík, Ota Rodl a celá řada dalších. Smyslem této snahy byl především rozvoj loutkového divadla jako svébytného druhu a také jako ochrana před nejrůznějšími negativními zásahy.

Srpen 1968 však znamenal konec usilování. Řada osobností na myšlenku rezignovala, ostatně nevědělo se, kam se obrátit a kde získat instituční zajištění. Na návrh redaktora Mateřídoušky, Eduarda Vavrušky, cesta byla nalezena. Loutkáři se spojili se Svazem klubů mládeže, zde vytvořili relativně samostatnou Sekci amatérských loutkářů (SAL SKM). Rozvíjející se úspěšná činnost neměla dlouhého trvání. Přerušením činnosti SKM loutkáři hledali další instituci, se kterou by spojili své síly, současně však věděli, že samostatná organizace nemá naději, aby byla schválena.

Další cesta vrcholila vznikem Skupiny amatérských loutkářů Svazu českých divadelních ochotníků (SAL SČDO), který vznikl před srpnem 1968 a nebylo vůči němu ze strany tehdejších státních a stranických orgánů žádných podstatných námitek. Tento krok se velmi osvědčil, programově se projevil v celé řadě významných akcí, které naplňovaly původní poslání připravovaného Svazu. Samozřejmě, že bylo třeba bojovat s metodickými orgány, tehdejšími ÚDLUT a ÚKVČ, ale SČDO, tedy i SAL, vytvořil velmi dělný tým, který řadu věcí taktickým přístupem prosadil.

   Loutkáři zaznamenali rozvíjející činnost obnoveného SKM. Byly navázány kontakty, které vrcholily uzavřením smlouvy o kolektivním členství SAL v rámci SKM, aniž byly zrušeny vazby na Svaz českých divadelních ochotníků, ba právě naopak. SKM uvedeným aktem 8. 7. 2010 získal přes 30 kolektivů, tedy spolků, klubů, možnost reprezentovat se prostřednictvím loutkového divadla. SAL získala možnost dalšího uplatnění a významnou podporu. Dosavadní spolupráce se jednoznačně osvědčila a plní své poslání. Zásadní význam to má pro mladé lidi, ale i ty mnohem starší, aby nalezli dnes často chybějící smysl života a dobrou aktivitu pro využití svého volného času. Co si lze přát ostatně víc.