KLUB ZLATÁ ŘEKA

Klub mládeže ZLATÁ ŘEKA (člen SKM od 1992)
generální podsekretář : Sven Fox Mužík

e-mail:  <km.zlatareka@email.cz>

Ve větru i v dešti

řízek nosí štěstí.

Imaginární rozhovor o letních táborech.

Proč jezdíš na tábory? Roky jsi učil, nelezly ti děti už na nervy?
Kdysi to patřilo k mé práci, jezdil jsem přes léto i na pět táborů a člověk si na to zvykne. Baví mě to a s dětmi je to na táboře výborné,
úplně jiné a mnohem lepší než kdekoli jinde.
Baví tě připravovat hry, nebo se jich i účastnit?
To mě vždycky bavilo. Při hře se člověk může dobře realizovat. Když se to dobře vymyslí a když to děti baví, tak je to dokonalé.
A baví je stejné hry jako před lety? Změnily se děti?
Změnily se velice. Hodně to ovlivnila technika, ony už bez ní nemůžou žít. Na táboře není signál a děti ho chodí nahoru na kopec chytat každý den, aby něco nepromeškaly. Dřív čekaly jen na dopis, a aby ho dostaly, tak musely taky samy napsat. Dnes děti svůj volný čas tráví převážně u počítače, což je pak na táboře trochu vidět. Daleko víc jim vadí, když musí někam běhat, což při hrách musí. Nejvíc by se jim líbilo, kdyby přes den mohly polehávat a v noci jet až do aleluja. Řekne-li se jim, aby si připravily program k ohni, už toho nejsou schopny. Neumí se bavit, chtějí být baveny. A to je špatně.
A baví je u táboráku alespoň zpívat?
Ale to jo.
Rodiče se také změnili?
Jak kteří. Dříve, když se přijeli na tábor podívat, většinou přivezli něco pro všechny, meloun, buchty. Dneska ne. I děti když mají něco navíc, radši ty řízky nechají shnít, ale nedají.
Když jsme u jídla, jsou jiné požadavky na vaření, třeba speciální diety?
Bezlepkovou jsme měli jednou, ale nebyl problém se domluvit s rodiči, kteří dodali, co bylo potřeba. Diety jsou samozřejmá povinnost. Ale když je někdo vegetarián, u nás nemá šanci, že by se mu vařilo zvlášť, ale nejí maso.
Jsou děti vybíravější?
Jednou, ale to už je dlouho, rodiče varovali, že syn nejí rýži. Nenutili jsme ho, ale pečiva měl brzy dost, tak si dal tu rýži a pak ji jedl normálně celý tábor. Po čase jsem se ptal jeho rodičů, jestli tedy nejí rýži? Nejí rýži, nejí, povídali.
Je pravda, že děti toho míň umí? Jsou línější?
Pryč je doba, kdy na úkolech pracovaly kolektivně. A když už dnes pracují v týmu, tak spíš z donucení, z vlastní iniciativy málokdy. Dřív, když děti dostaly za úkol samy si uvařit oběd, nebyl to problém. Dneska to nezvládnou. Nejsou schopné rozdělit si práci, poslechnout se, najedí se maximálně tak, že vyplundrují kuchyni.

Jednou jsme měli táborové peníze, klučičí družiny si všechno braly každý pro sebe, ti velcí měli podstatně víc než malí. Zatímco holky to dávaly do společné kasy, dokonce i to, co vyhrály jednotlivě. Na konci se chtěly rozdělit rovným dílem, ale na to jim tři „stovky“ scházely, tak mě o ně poprosily. To mi udělalo takovou radost, že jsem jim dal podstatně víc.

Kdyby se třeba dávalo za splnění nějakých podmínek pět odznaků, tak taková ta touha mít všech pět, to už tam není.
Když vznikne mezi vedoucími přes den nějaký spor, necháváte si to navečer?
U nás se to bohužel řeší hned. Moje snahy o to, abychom si večer řekli, co se nám u jiných líbilo i nelíbilo, se u nás nejaly. Dříve jsme to dělávali, sice byli někteří chvíli otrávení, ale fungovalo to.
Vnímají děti, když se vedoucí hádají?
To jistě. Nemělo by se to, ale emoce bývají silnější. Často je jeden z vedoucích jakoby odstrčený, ale nikdo s ním nepromluví o tom, co je špatně.
Změnily se nějak vztahy kluci – holky? Táborové lásky?
Že se to slejzá večer ve stanech, to je jasné. A pořád stejné.
A máte šanci to uhlídat?
Když je jich tam deset, tak je to dobré. Jestli ale nevědí, co chtějí a co si můžou dovolit, tak není šance to uhlídat. Ale nezaregistroval jsem, že by nakonec nezalezli, a když už přeci jen nespali ve stanech, tak jak měli, tak byli stejně ve spacácích – každý ve svém.
Vedoucí se rekrutují z dětí, které táborem prošly?
To se vytrácí, dříve to tak bylo, teď máme asi poslední praktikantku. Byly tam šikovné holky a ony už nejedou. Nová krev už možná nikdy nebude. Vloni přišel starší kluk, že by chtěl za rok dělat praktikanta, jenže hned začal všem vyhrožovat: Počkejte, já s vámi pak zatočím. Tak se sám diskvalifikoval čili jak praví klasik, sám se vyřadil ze svých řad.
Jsou děti víc nemocné, prožívají jinak zranění?
Hlavní problém vidím v tom, že některé děti přijedou na tábor nikoli v dobrém zdravotním stavu. Jde o dlouhodobé problémy, ne o rýmu. Celý tábor jsme třeba léčili zarostlé nehty.
Jaký typ vedoucích na děti nejlépe funguje?
Hlavní vedoucí má autoritu, kterou si pečlivě buduje. Když chceme k něčemu přimět velké kluky, má to ale nejsnazší hezká praktikantka.
Stalo se, že některý vedoucí totálně pohořel?
Jednou přijel nový vedoucí, toho nenáviděli od samého počátku. Někdo mu tyknul a on se mohl zbláznit. Ale stane se to i u někoho, kdo tam jezdil roky jako dítě.

A co si myslíte vy? Na vaše názory čeká B. Rozšafa  km.zlatareka@email.cz